Přihlásit se

Co se děje za zámeckým plotem

Minulou středu po delší době opět otevřel své brány slatiňanský zámek. O tom, co návštěvníky čeká, jsme již psali ZDE.

Jelikož však emoce, nejen občanů Slatiňan, stále jitří rekonstrukce zámecké zahrady a zpoplatnění vstupu do její části, vydala jsem se za panem kastelánem Buštou zjistit, jak se věci mají.

vstup

Pan kastelán si na mě udělal čas v pondělí navečer, kdy už většina lidí po práci doma relaxuje. Přivítal mě na nádvoří, kde zrovna pracoval na zámecké bráně. Kolem něj, a jak jsem posléze měla možnost zjistit, tak i v zahradě, panoval přes pokročilou denní hodinu čilý pracovní ruch. Je vidět, že se všichni snaží o to, aby rekonstrukce proběhla v co nejkratší možné době a celý areál se mohl opět zpřístupnit.

Pane kasteláne, kdykoliv se na internetu objeví nějaký článek o rekonstrukci zámecké zahrady, jako první se ozývají hlasy, že bylo zbytečně vykáceno mnoho stromů a že ztráty jsou nenahraditelné. Jak to tedy je?

Otázku, zda je nutné kácet ten či onen strom, jsem si kladl také, často jsem dělal příslovečného ďáblova advokáta, kdy jsem skácení stromu vnímal negativně, ale pan architekt se mnou měl svatou trpělivost a vysvětloval důvody. Celý projekt obnovy areálu připravovalo mnoho lidí, obnovu zeleně pak ateliér krajinářského architekta, který má za sebou obnovu desítek historických zahrad a léta praxe a zkušeností.  

Bylo opravdu nutné vykácet velké množství stromů?

Ono se jich takové množství kácet původně vůbec nemělo. Odstranit se měly stromy nemocné, nálety a stromy, které rušily kompozici zahrady. Jenže ještě před započetím obnovy přišla vichřice Herwart a následně ještě několik dalších a najednou bylo pryč 50 stromů, které měly zůstat. Stromy zcela vyvrácené nebo olámané od kosterních větví tak, že by z nich už nikdy nebyl hezký strom a nikdo by ani nezaručil provozní bezpečnost, byť jen na cestách. Rozpad kompozice ale začal mnohem dříve (např. v roce 2008 desítky stromů zničeny orkánem Kyrill). Člověk si musí uvědomit, že je to živý organismus, že i život jednotlivých stromů je konečný. A uvědomit si musíme, co je na parku chráněno – je to národní kulturní památka. A povinností památkového ústavu jako správce je zachovat to, proč je park chráněn. Touto hodnotou je myšlenka zahradníka, který nakomponoval rozmístění dřevin, jejich estetické působení, a to pro každou roční dobu. Zahradník přemýšlel nad tím, jak budou působit jednotlivé stromy v daných průhledech, skupinách, co má být pohledovým cílem, promyslel, jak bude působit barevnost listí v létě a na podzim, jak bude působit struktura kmene či jeho barva. Člověk vnímá výsledek jako příjemné místo, ale rozklíčovat hodnoty v parku dokáže většinou jen odborník nebo poučená osoba. Já jsem v tomto laik, ale mám kolem sebe lidi, kteří vystudovali krajinářskou architekturu, navštívili řadu zemí a studovali práce zahradníků v minulosti. Ti dokázali ve velmi krátké chvíli rozpoznat hodnoty zahrady. Anglické cesty, kde se v pravidelných taktech střídá světlo a stín, průhledy zakončené tmavým pozadím jehličnanů, před které jsou předsazeny stromy s bílou kůrou nebo stromy s barevným listím atd. Park je dílem zahradní architektury a tím, co zde chráníme, je myšlenka člověka, zahradníka Franze Worla, který celé dílo vymyslel. Mimochodem park končil až pod Švýcárnou, jenže od klapačky směrem nahoru byly cestičky zničeny a v poválečném období se části proměnily v les a většina v pastviny. Abych se ale vrátil k otázce, tak musím ještě uvést, že od války byla zahrada v dobré kondici, stromy byly v dospělém věku, sklízely se plody práce zahradníků 19. století a knížete Auersperga. Jenže čas nejde zastavit a chybou je, že se nikdo tehdy nedíval do budoucnosti a neviděl, že přichází čas na postupnou výměnu dožívajících dřevin. A když máte v zahradě spousty dožívajících stromů a prakticky žádnou cílenou výsadbu, jak máte zaručit budoucnost parku za dvacet, třicet, padesát let? Bývalí majitelé a jejich zahradníci se dívali daleko do budoucna a nemysleli jen na tady a teď. A o to se teď snažíme. Nemyslet na tady a teď, ale vidět budoucnost.

kaple

Proč jste se vlastně pro rekonstrukci zahrady rozhodl?

Rekonstrukce nebyla jen mým nápadem. Pracuje na ni od začátku mnoho lidí. Já dal ten prvotní impulz. Ten vždy u státních památek vychází od kastelána, který by objekt měl znát nejlépe a měl by znát jeho dobré i špatné stránky včetně míst nutných k obnově. Když znáte podklady a materiály z minulosti, ze kterých je jasné, jak areál vypadal a jak byl zamýšlen, tak nestačíte zírat, co všechno od války zmizelo a jak se do areálu desítky let prakticky neinvestovalo. Proto snaha o obnovu, splacení jakého dluhu, člověk chce vrátit zámku i zahradě její bývalý lesk a slávu. Zastávám názor, že jednou stát někomu něco zabavil, tak ať se o to kouká řádně starat, nebo ať majetek vrátí. V tomto jsem asi trochu radikální. Často se dočtete, že park ve Slatiňanech je druhý dendrologicky nejcennější ve východních Čechách, jenže to už drahně let neplatí. Mnoho dřevin za poslední desítky let odešlo a nedostaly adekvátní náhradu. Často je nahradily jen nálety javoru. Stará inventarizace po druhé válce obsahuje asi o polovinu druhů více, než bylo před zahájením obnovy. Místo kvetoucích keřů jen tisy, jalovce a každoročně stříhané nálety javoru. Záhony zmizely, stavby se rozpadly, jezírko zanesené bahnem, rozřezaná izolační folie, hladina o půl metru níže a mohl bych pokračovat.

jezrko

Vedete si nějakou evidenci? Kolik stromů bylo vykáceno? Kolik jich bylo nově vysázeno?

Každý strom prošel inventarizací, zhodnocením zdravotního stavu, byl určen jeho habitus, případná onemocnění a stanovena jeho perspektiva do budoucna, od toho se pak odvinulo množství kácených stromů, těch s povolením bylo 350 kusů (od vzrostlejších náletů po umírající či suché stromy). Ještě před započetím obnovy ale přišel první vítr, ten zlikvidoval spolu s dalšími dvěma vichřicemi asi 50 stromů (některé měly být ale káceny, některé ne), u některých stromů ke kácení nakonec nedošlo. Ale problémem číslo jedna se stal kůrovec, který do vyschlého parku nalétl z okolních lesů. To je dalších bohužel asi 100 stromů, které musely být asanovány. Co se týče nových stromů, tak těch je na 360 a další budou ještě přibývat. Rozpočet obnovy je již překročen, a to právě díky nepředvídatelným vícepracím v parku i na zámku. Každou korunu musíme otáčet a zvažovat, co ještě uděláme teď a co později, až bude nový rozpočet zámku v příštím roce. Snažíme se přesvědčit zřizovatele, že vložené prostředky nejsou vyhozené do větru.

S výsadbou jste začali v loňském roce, kdy panovalo extrémní sucho. Jak jste to zvládli?

Výsadbu jsme zahájili již před několika lety, pamatuji si, že první strom, který jsme sázeli, byl platan pod jezírkem a nyní je to překrásný vzrostlý strom. Na takových sazenicích si člověk uvědomí, jak čas letí a jak stárne. Už je to asi 8 let, co jsme jej vysadili. Sucho je věc, která nám komplikuje obnovu opravdu hodně. V areálu není přirozený potok, voda do jezírka je přiváděna z Křižanovické přehrady a my za ni platíme šest korun za kubík. Sazenice samozřejmě zaléváme, nyní soutěžíme i cisternu za malotraktor. Zaléváme i staré velké stromy, primárně jehličnany, aby nám tu alespoň nějaké zůstaly. Snad se ale počasí umoudří, protože mnoho stromů potřebuje k životu nejen srážky, ale také vlhký vzduch, jenže v poslední době proudí častěji suchý kontinentální vzduch z východu. V zahradě je prokázán lýkožrout smrkový, modřínový i lesklý a nově také brouk, který prožírá pletiva pod kůrou buků. Začali jsme před pokácením využívat i arboristy, kteří na modříny vylezli a ještě je prohlédli, jestli opravdu jsou poškozeny kůrovcem, teprve poté byly káceny. Snažíme se chemicky ošetřit buky,  abychom zamezili šíření škůdců. Ale všechny tyto úkony (zalévání, chemie, kácení, lapáky atd.), nelze dělat věčně, a hlavně to není nic levného. Pokud si příroda zamane, tak jí neporučíme, jen ohneme hřbet a musíme se přizpůsobit.

Vzal jste mě na procházku parkem. I když to zatím místy vypadá ještě poměrně neutěšeně, přeci jen je vidět velký kus odvedené práce. Můžete nás nalákat? Co se vám podařilo nově vybudovat či zrekonstruovat?

Je toho už hodně, ale přesto je zahrada ještě předaným staveništěm, takže do kolaudace a předání staveniště zpět do našeho užívání platí zákaz vstupu. Postupně se budují cesty, odbahňovalo se jezírko, kam se brzy bude pokládat nová izolační folie, staví se altány, opravena je kaplička, před dokončením jsou domečky dětského hospodářství, kašna, voliéra, kuželník, v zemi je i vnitroareálový vodovod, rozvody elektřiny, ploty, brány, čeká nás výsadba zbylých stromů, keřů, zakládání záhonů a závlah. Fasády zámku jsou z poloviny také hotové, pracuje se na oknech, části interiéru, opravuje se dřevomorkou poškozený krov, hotové je nové návštěvnické centrum s pokladnou, restaurují se hlavy jelenů do nádvoří, vstupní dveře, opravuje se brána do nádvoří, budeme vracet novogotizující věžičky – vikýře na jižní průčelí, které má i pro případ kulturních akcí slavnostní nasvícení a stavět budeme i balkon podél západního křídla, který byl zbourán v 50. letech. Pro hřebčín byl vybudován nový lonžovací kruh. Je toho opravdu hodně a stoprocentně jsem na něco zapomněl :)

Všimla jsem si cestiček, které v parku nebývaly. Ty jste přidali záměrně nebo v parku dříve byly? Pokud ano, jak jste na to přišli?

cestaAž na jednu cestu, kterou si návštěvníci zkracovali chůzi přes centrální louku, jsme nedělali nic, co tu už nebylo. Vše je krásně patrné z leteckých snímků z roku 1938, kde je cestní síť perfektně zachycena. Jsou to cesty mlatové nebo štětové. Někde se nám podařil husarský kousek, a to ještě změnit projekt, když jsme našli nové důkazy, že cesta vedla nepatrně jinudy, tak se ji podařilo vrátit do původní stopy. Často se pak objevují úžasné průhledy a souvislosti, které zahradník v 19. století plánoval a teprve obnovou cest začaly mít smysl.

Zaujalo mě dětské hospodářství. Z dob mého dětství si pamatuji malé tajemné domečky, uzavřené na petlici, jejichž okolí sloužilo spíš jako veřejné záchodky. Nyní jsou domečky jako nové, nechybí voliéra a navíc jste ještě objevili fontánu…Jaké máte s hospodářstvím plány?

Ano, dětské hospodářství je jak příznačný fénix, který vstal z popela. Když si vezmu stav před 9 lety, kdy byly roubenky zachváceny vegetací, vlhké, nevětrané, rozpadající se a nyní, tak má člověk opravdu velkou radost. Chceme roubenky lidem představit, ukázat původní funkci, a to nejen systémem „dívej se“, ale také „dotýkej se a hraj si“. K tomu nějaké zvířectvo a doufám, že budou pávi, kteří k zámeckým zahradám neodmyslitelně patří. Fungovat bude i kašna, kterou v minulosti někdo „předělal“ na ohniště. U ní jsme dokonce našli i původní šachtu a potrubí z olova.

dtskstaven2

jezrko vybagr

Jezírko je vypuštěné, co ho čeká?

Jezírko je odbahněné, je vyzdvižena stará izolační folie, která již neplnila původní účel, proto byla hladina tak nízko. Jezírko jsme nemohli ani pořádně dopouštět, protože vodu platíme, a to by byla astronomická suma peněz. Tedy nyní dojde k urovnání dna, poté bude položena nová folie, bude nová výpust, jezírko bude mít břehy osázené rostlinami a jeho hladina bude výše než v posledních letech. Také bude opraven nátok, aby opět byla funkční kaskáda. Do zcela původního stavu z 19. století se ale vrátit nelze. Tehdy bylo jezírko zásobeno knížecím vodovodem a mělo dva ostrůvky spojené mostky. Alespoň tak je to zachyceno na kresbách zámeckých dětí a malíře Otto Waltera.

Krom kácení vadí mnoha lidem i zavedení vstupného do části zámecké zahrady. Je to nutné?

Já jsem nad tím přemýšlel hodně dlouho, ale když sedíte nad tou hromádkou peněz, co máte k dispozici na údržbu celého areálu, tak si musíte hodně rozmyslet, jestli budete sekat trávu, nebo ořežete alespoň jeden strom, aby nepadaly suché větve na lidi, kteří se zahradou procházejí. Poplatek ze vstupného je příspěvkem na údržbu, příspěvkem na to, abychom se o park i zámek mohli starat. Platíme celou řadu věcí, které mnoho lidi bere jako samozřejmost. A když je něco v této zemi zadarmo, nikdo si toho neváží, protože „to je přeci samozřejmé“. Platíme svoz odpadu, platíme vodu do jezírka, na zalévání, platíme sazenice stromů, keřů, květin, trvalek, platíme odborné posudky krajinářů, dendrologů, arboristů, chemické přípravky, pohonné hmoty, musíme nakoupit zahradní náčiní a techniku, zajistit arboristická ošetření stromů, údržbu parkového mobiliáře, prostě veškerou péči a údržbu. Navíc se poplatek netýká celého areálu, ale jen jeho části. Kdo bude chtít jen projít od kostela dále ke klapačce, tak mu v tom nic bránit nebude. Park vznikal jako soukromá zahrada k rodinnému domu. Jen tím domem byl zámek a zahrada byla trochu větší. Nejde o klasický městský park, ale promyšlené dílo zahradního architekta, dílo zahradního umění a jako umělecké dílo by měla být i vnímána.

Jak vysoké bude vstupné? Když půjde někdo na prohlídku zámku, bude muset do zahrady platit extra vstupné? A co Slatiňáci zvyklí chodit do parku na pravidelné procházky?

Víte, nebude to žádná horentní suma. Není to částka, která by kohokoli měla finančně zlikvidovat, ale nám v souhrnu pomůže se o areál lépe starat. V cizině i u nás je to naprosto běžná věc (Laxenburg, Eggenberg, Buchlovice, Nové Hrady u Vysokého Mýta atd.). Vstupné – zní to děsně, když se vysloví, ale co když to pojmenujeme jinak – příspěvek na údržbu. A právě příspěvek na údržbu to bude. Jednorázový vstup bude 30 Kč.  Ten, kdo půjde na prohlídku zámku, bude mít vstup do zahrady zdarma. A pro ty, kteří chtějí do zahrady chodit pravidelně, chceme zavést permanentku za 100 korun. Řekl bych, že umělecké dílo za tři piva v hospodě je „lidovka“.

vstup park

A co za těch 30 korun návštěvníci uvidí?

Opravené cesty, kvetoucí keře, záhony, bezpečné stromy, dva altány, kapličku, přístaviště, vyčištěné jezírko, dětské hospodářství s expozicí, voliéru, dětské hřiště, kuželník, vstupní expozici na zámku a expozici o tom, jak to tu vypadalo v 50. letech, nové koše, lavičky, bezbariérové toalety, nové sazenice stromů, keřů, trvalek, posečenou trávu, louku na ležení, lehátka atd. Myslím, že je toho za pár korun mnoho.

Mnoho lidí může namítnout, že platí daně, tak proč by měli platit ještě za vstup do zámecké zahrady. Jak je to? Opravdu přispívá každý z nás daněmi třeba zrovna na náš zámecký park? Kolik dostáváte od státu na provoz zámku/parku?

Rozpočet je vázán na rozpočet Ministerstva kultury ČR, které přidělí nějaký objem peněz Národnímu památkovému ústavu. Ministerstvo také ale stanoví, kolik si musí památkový ústav vydělat na vstupném, pronájmu atd. Poté se velký balík rozdělí na malé hromádky pro každý památkový objekt a opět se řekne: „Tady je X peněz od státu z daní a k tomu si musíte vydělat Y peněz sami“. Když nevyděláte, neopravujete, neinvestujete, nerestaurujete, nenakupujete sazenice, nezaléváte, netopíte. Celkové náklady v roce 2017 (před zahájením obnovy, nejlepší rozpočet, jaký jsem za 9 let zažil) byly následující: 7 891 011 Kč. Z toho jsme si ale museli 2 124 000 Kč sami vydělat, takže příspěvek ze strany státu byl: 5 767 011 Kč. Jenže ve výsledku byl příspěvek nižší, protože některé památky jsou hodně navštěvované, takže dotují ty méně navštěvované. Tedy řekněme 5 milionů byl příspěvek ze státního rozpočtu. A v tom je všechno – platy zaměstnanců na celý rok, energie, nákupy materiálu, služeb, projekční práce, běžná údržba atd. A to pro zámek o 102 místnostech s 30 tisící předměty, skleníky, zásobní zahradu, a 16 hektarový park. Toho roku bylo cíleně jen na park cca 100 tisíc korun. To když vydělíme 10 miliony obyvatel ČR, tak jednoduchou matematikou zjistíme, že každý přispěl na zámeckou zahradu ve Slatiňanech za rok 2017 přesně 1 halíř!

Nedávno navštívila zámek i delegace z Velké Británie. Jak na ni naše zámecká zahrada zapůsobila?

Slatiňany a jiné památky Národního památkového ústavu navštívili kolegové z National Trust. Mezi nimi byla i vedoucí zahrad v Croome paní Katherine Alker. Areál jsme si celý prošli, samozřejmě je zajímalo, jakým způsobem se staráme o památky, stavby i zahrady. Paní Alker mi vlastně potvrdila, že všude je to stejné, všude jsou podobné problémy a jen řešení se liší. To, čím nyní procházejí Slatiňany, bylo v  Croome před 15 lety. Hovořila i o tom, že zahrada se musí budovat s vidinou budoucnosti, nelze myslet na okamžitý efekt. Abych použil její slova „ani právě narozené dítě nemá v kapse doktorát“. Samozřejmě mi také neuniklo, že v Británii je mnohem lepší sepětí s místem, s památkami, mnoho lidí ve svém volném čase dobrovolně pomáhá při správě památkových objektů a také tam mají více stálých zaměstnanců. Ale to je o tom, jaké priority má společnost a jaké dokáží zástupci lidí ve vládě priority protlačit.

nvtvnickcentrum

V poslední době zahýbal Facebookem příspěvek o úpravách před hřebčínem, především o borovici, které byly obnaženy kořeny. Můžete nám objasnit, co se stalo? Jaká je situace teď?
A jak vlastně bude prostranství před hřebčínem vypadat?

Prostor před hřebčínem měl být dlážděn, práce byly zahájeny a teprve, když jsme zjistili, co se děje, jak vypadá terén, že jsou zde kořeny atd., tak se vše okamžitě stoplo. Došlo k úpravě projektu, prostor bude mít mlatový povrch a dlážděna z pískovcových odseků bude jen část od vjezdu. Celý prostor je totiž polit asi 5 centimetry asfaltu, ale původní kamenný základ pro mlat, který zde historicky býval, pod asfaltem zůstal. Kořeny byly začištěny a místo bude upraveno, aby se voda vsakovala do podzemí a nestékala jen po asfaltu pryč. Co se ale změní zcela, bude režim vjezdu. Před hřebčínem již nebude možné parkovat. Na tomto jsme se shodli s vedením hřebčína, které přivítalo to, že návštěvníci nebudou uskakovat jedoucím vozidlům, která  navíc porušují dopravní předpisy, protože do areálu před hřebčín platí zákaz vjezdu. Výjimku budou mít lidé, kteří zde bydlí a nutná obsluha hřebčína. Ostatní budou muset ponechat svá vozidla na několik metrů vzdáleném parkovišti.

Úplně na závěr bych vás prosila o vysvětlení termínu, který jsem dnes slyšela poprvé v životě a moc se mi líbí. „Ha-ha příkop“. Co je to? Můžeme být hrdi na to, že to máme i u nás ve Slatiňanech?  

Ha-ha příkop je jeden z architektonických a kompozičních prvků v anglických parcích. V Čechách není moc běžný, osobně vím jen o Ha-ha příkopu na Kačině a v Ratibořicích. Asi by se našli ještě další, ale často se nedochovaly. Jde vlastně o příkop, ve kterém je zeď nebo plot, který neruší výhled do okolní krajiny. Zeď nebo plot měly zamezit vstupu zvěře a nebo lidí. Ve Slatiňanech pro tento příkop byl využit průhon nad Podskálou a výhled směřoval ze zahrady na Železné hory a kostel sv. Jakuba v Práčově. Má to v krajinářské tvorbě i svou definici, a to „vertikální bariéra zapuštěná pod úroveň terénu tak, aby nebránila výhledu do krajiny“. Výhled je dnes bohužel z velké části zakryt novostavbou na druhé straně průhonu a doufejme, že nebude zakryt i ten poslední kus, který park propojuje s okolní krajinou. Mimochodem ještě je tu jeden fantastický dlouhý průhled, a to přes poloplac směrem k zámku a dál zakončen kostelem ve Třech Bubnech. A jestli být hrdý na Ha-ha příkop? Samozřejmě! A nejen na něj, ale především na zahradníka, který celou zahradu a park vymyslel.

Pane kasteláne, děkuji za rozhovor a smekám. Už na první pohled je vidět spousta práce, kterou jste zvládli. Zároveň je ale vidět, že vás ještě pořád dost práce čeká. Nicméně výsledek se rýsuje a myslím, že i ti nejzarytější odpůrci budou ve finále překvapeni, jaký cenný skvost u nás ve Slatiňanech máme.

Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS

7°C

Slatiňany

Mostly Cloudy

Humidity: 75%

Wind: 23 km/h

Banner 468 x 60 px