Přihlásit se

Výzvy naší doby

Výzvy naší doby

Klíčovou výzvou současnosti a budoucnosti je ekologická problematika. V současné době jsme svědky mnoha závažných, rychlých a viditelných proměn ve světě i u nás.  Rychle tající Arktida, hořící rozsáhlé oblasti amazonského pralesa, kácení a požáry sibiřské tajgy, vysychání jezer, umírání korálových útesů, rychlé rozšiřování pouští… U nás se změny projevují v podobě neobvyklého až extrémního počasí. S tím spojeného sucha, umírání lesů, vymírání druhů, vychýlení rozsáhlých ekosystémů z rovnováhy až jejich kolapsů. Další rovinou jsou problémy s rostoucím objemem odpadu, výskytu mikroplastů téměř všude a ve všem, nárůst dopravy a znečištění ovzduší, rychlé pohlcování krajiny rozšiřující se výstavbou… Nadcházející situace nese zřejmě podobu začínající rozsáhlé krize. Připomíná to rozjetý vlak, který se vydal po neznámé koleji, o které nevíme, kam vede, strojvůdci si nevědí rady s řízením vlaku, nefungují brzdy a většina cestujících si užívá zábavy v salónních vozech, aniž by si chtěli připustit, že se kolem děje něco problematického. Někteří pasažéři však sledují s jistou úzkostí, kam se vlak řítí, snaží se tahat za záchranou brzdu, vlak se však řítí dál do neznáma…

„Míříme ke světu, který se zcela vymyká dosavadním zkušenostem lidského druhu. Obrovskou rychlostí ztrácíme biodiverzitu (rozmanitost živé přírody), měníme klima, čerpáme a využíváme vodu. Přenastavujeme biofyzikální charakteristiky planety, faktory, na které jsme se adaptovali milion let – nesmírně rychle a všechny najednou. A z tohoto nutně plyne, že nás čekají překvapení“. (zdroj: Samuel Myers, Harvardova univerzita, odborník na dopady klimatických změn, Respekt 33/2019)

Jak se to projevuje u nás ve Slatiňanech a okolí? Počasí vykazuje stále větší extrémy. V poslední dekádě jsme zažili ničivé vichřice, dlouhá období sucha i prudké přívalové deště. Umírají ve velkém lesy, zejména smrkové, ale nejen ty. Klesá hladina spodní vody. Krajina vysychá. Mnozí lidé měli již vloni vyschlé studny. Usychají ovocné stromy v zahradách i ve volné krajině. Vodu v Chrudimce zatím máme, zejména díky přehradám. Voda z kohoutku zatím teče, jsme připojeni na společný rozvod vody.

Letos v červenci byla uveřejněna zpráva, že 16 % obcí v ČR je bez pitné vody. Ta se musí dovážet v cisternách. Nejblíže k nám byly takto postižené Rosice u Chrasti, respektive jejich část Brčekoly. (zdroj: ČTK).

Letošní léto se přeci jenom zdá o něco přívětivější než to loňské. Několikrát nám tu dokonce i pršelo. Většinu spadlé vody pohltila povrchová zeleň, deficit množství spodní vody trvá a v řadě míst se prohlubuje. Odhady klimatologů říkají, že se situace zřejmě nezlepší a suchu, rostoucí průměrné teplotě i výraznějším výkyvům počasí budeme vystaveni i nadále.

Nastávající situace vede mnohé z nás k tomu, abychom přemýšleli, jak se k těmto trendům stavět a co můžeme udělat pro jejich zmírnění. Zpravidla se setkávám s několika výhradami těch, kteří nevěří, že by mohlo mít smysl se o něco snažit.

První výhrada říká, že jednotlivec nic nezmůže, byť by se snažil sebevíc. Druhá říká, že přece neomezíme svůj blahobyt a neohrozíme hospodářský růst nějakými úspornými opatřeními. Třetí výhrada přehazuje odpovědnost jinam a počítá s tím, že situaci vyřeší politici a nové technologie.

Ze všech tří důvodů cítím hlubokou lhostejnost ke světu a k budoucnosti. Jsem přesvědčen, že každá generace stála před nějakou dobovou výzvou a my jako současníci zřejmě stojíme před jednou z nejsložitějších výzev v dějinách lidské civilizace. Život každého z nás, byť i jeho nejskromnější podoba, znamená vytváření určité zátěže. Ekosystémy jsou si schopny poradit se zátěží do určité míry, pak kolabují. Hledání oné rovnováhy mezi zátěží ekosystémů na jedné straně a možnostmi ekosystémů tuto zátěž vyrovnávat na straně druhé je tím klíčovým zadáním současnosti a budoucnosti. Potřebujeme vytvořit synergii všech tří rovin – politických rozhodnutí na všech úrovních, rozvoje technologií a vědomého usilování jednotlivců. Ve svém textu se dále zaměřím na rovinu obecní a rovinu jednotlivců.

Dovolil jsem si posbírat různé náměty, které mohou být inspirací těm, kterým stav věcí není lhostejný. Nechci tím říci, že by měl každý dělat vše, co se zde nabízí v plné míře. Určitě to není o extrémních a černobílých opatřeních. Jde spíše o inspiraci v podobě mnoha drobných kroků, ze kterých si můžeme vybrat. Nabídka není pochopitelně úplná. Uvítám doplnění dalších nápadů. Tak tedy:

Co můžeme dělat či nedělat pro zlepšení situace se suchem jako jednotlivci a rodiny?

sud

1. Zadržujme vodu. Instalujme k okapům svých domů sudy a nádrže. Nenechme vodu protéct kanalizaci, vracejme ji zpět do půdy zaléváním.

2. Nechávejme žit vzrostlé stromy. „U stromu s průměrem koruny deset metrů dopadne denně na povrch listů slunečním zářením energie o síle 240 kWh. Celých třicet procent této energie (72 kWh) je využito k ochlazování. Takový strom chladí dvanáct hodin denně průměrným výkonem 6 kW, což je skoro dvakrát více než běžné klimatizace v budovách…“ (Zdroj: Tomáš Boněk, Ve stínu stromů, Okruh a střed 2/2017). K tomu připočtěme odčerpávání uhlíku z atmosféry, produkci kyslíku, estetickou i duchovní hodnotu stromu…

V posledních letech sílí trend kácet vzrostlé stromy preventivně z bezpečnostních důvodů nebo jen proto, že z nich „padá bordel“. Bezpečnostní hledisko má někdy své opodstatnění, nicméně nejdříve je potřeba pečlivě zkoumat, zda nelze takový strom zachránit ošetřením a zajištěním jeho lepší stability. Kácení je až poslední možností.

Káceníz důvodu nepořádku není ospravedlnitelné vůbec.

3. Sázejme stromy a pečujme o ně. Každý vzrostlý strom se stává pokladem (z výše uvedených důvodů). V okolí našeho města je řada zašlých starých sadů, holých míst či odcházejících stromů podél cest, které čekají na svou postupnou obnovu. V minulosti ve Slatiňanech již proběhli projekty na obnovu některých těchto míst. Tyto projekty budou pokračovat i v budoucnu. Když sami něco děláme, vytváříme si vztah ke krajině, k místu, kde žijeme…

4. Pomáhejme lesníkům s obnovou lesů. Současná lesní katastrofa v našem okolí vyžaduje zapojení dobrovolníků. To může mít podobu sbírání žaludů ve vybraných místech a následná vysetí těchto žaludů ve stanovených lokalitách. Druhová skladba lesů se postupně promění. Hraje se však trochu i o čas, zda občasné přívalové deště nespláchnou tenkou vrstvu půdy z pahorků, které se pak v některých místech mohou stát nezalesnitelné. Akce tohoto typu budeme vyhlašovat a koordinovat s lesníky.

5. Na svých zahradách můžeme sekat trávu méně často. Vzrostlá tráva lépe drží vláhu těsně nad půdou a brání jejímu vysychání. Různorodý trávník je odolnější než trávník jednoho druhu. Zakrývejme holé části půdy. Ideálně posečenou trávou. Odkrytá půda rychleji vysychá. Není nutné shrabat všechno listí, část ponechme ležet na zemi. Kompostujme biomasu ze zahrady a po zetlení ji vracejme zpět do půdy v podobě živin. Nebo ji odvezme do kompostárny. Pálení je až poslední možností, která je zrovna při poloze větší části města „v dolíku“ nešťastná a v řadě případu doslova ohrožující zdraví obyvatel.

6. Šetřeme pitnou vodou v drobnostech: Nekapou nám kohoutky? Je třeba nechat vodu téct celou dobu při čištění zubů? Nešlo by technicky řešit splachování záchodu užitkovou vodou? Atd. Tato opatření se samozřejmě vyplatí i ekonomicky.

 

Co může dělat město? V dané situaci zejména několik věcí:

propustn zpvnn plochy1. U všech plánovaných dopravních staveb (nyní aktuálně např. parkoviště u plovárny) upřednostňovat propustný povrch. Každá zpevněná plocha, která neumožní průsak vody a přispěje k rychlejšímu odtoku vody do kanálu, přispívá ke zhoršování situace.

2. Podporovat výsadbu stromů, zajistit jejich zalévání, počítat v rozpočtu se vzrůstajícími náklady na zalévání.

3. Omezit kácení vzrostlých stromů na nezbytné minimum. Akceptovat zejména bezpečnostní důvody, spolupracovat s odborníky na možnosti ošetření a stabilizace stromů. Počítat v rozpočtu se zvýšenými náklady na tyto záležitosti.

4. Projektovat nové stavby s ohledem na umístění stávající zeleně, aby nebylo nutno kácet nebo v co nejmenší míře.

5. Velmi opatrně a prozíravě zacházet s územním plánem. O rizicích spojených s potencionální výstavbou v krajinářsky hodnotných lokalitách (v okolí zámeckého parku, pod Třešňovkou) se hovoří již dlouho a k tomu přibývá hledisko vodního režimu. Jak zasáhnou plánované stavby do vodního režimu krajiny, do proudění spodní vody atd.

6. Motivovat všechny nájemce pozemků města ať již zemědělských či jiných k rozumnému chování a vytváření opatření směřujících k zadržování vody a snižování rizika eroze. Inspirovat je v možnostech, podporovat v realizaci (osvěta, informace, dotační politika, výše nájmu atd.)

7. Smysluplně reagovat na umírání lesů. Úzce spolupracovat s lesním správcem při vytváření krátkodobých i dlouhodobých plánů. Při nové výsadbě preferovat modřín, borovici a listnáče místo smrků. Nekácet pokud možno velké plochy „naholo“, nýbrž menší plochy a postupně rozšiřovat. V maximální míře využít přírodních procesů – přirozené obnovy lesa. (To, co se samo uchytí a dosazovat užitnějšími druhy stromů).

8. Uvážit, jak často v kterých místech sekat travnaté plochy.

9. Hledat možnosti k realizaci různých opatření k zadržení vody v krajině.

10. Hledat cesty k efektivnímu snižování energetické náročnosti budov města.

Některé zmíněné věci se již dějí, u některých bude potřeba zintenzivnit úsilí, u některých začít. Určitě jsem nevyčerpal těmito doporučeními všechny možnosti. Budu rád za dialog a doplnění.

Co můžeme dělat pro zlepšení stavu, který zřejmě směřuje ke klimatickému rozvratu, jako jednotlivci?

Přemýšlejme nad vlastním životním stylem. Zde se dostávám na tenký led, protože je mi jasné, že zřejmě vzbudím nevoli některých čtenářů. Nicméně cítím povinnost zveřejnit následující řádky, protože si myslím, že bez přemýšlení nad těmito otázkami nemá krize, do které se dostáváme, řešení. Činnosti, které se dříve jevily jako prospěšné či neškodné, se vzrůstající intenzitou díky rostoucímu počtu obyvatel planety a tedy rostoucímu počtu jejich provozovatelů či uživatelů, stávají stále více zatěžujícími až destruktivními. Jde zejména o dopravu a spotřebu. Řešení samozřejmě nespočívá v extrémním postoji a „návratu do jeskyň“, nýbrž ve vědomém a uměřeném zacházení s některými výdobytky moderního světa. Z různých výzkumů vyplývá, že tyto tři činnosti vytvářejí největší zátěž na životní prostředí a klima: letecká doprava, časté používání osobních automobilů, častá a rostoucí spotřeba masa. To jsou oblasti, kde může každý odpovědný jednotlivec udělat alespoň něco. (zdroj: Seth Wynes, University of British Columbia, SOS simple actions that make a difference).

Doprava

V oblasti dopravy tedy uvažme, zda nemůžeme raději využívat veřejnou dopravu (vlak či autobus), zejména při pravidelném každodenním dojíždění do práce. Pokud budeme tímto nuceni jít kousek pěšky nebo se rozhodneme jezdit na kole, prospějeme tím i svému zdraví. Samozřejmě, že v jiné situaci bude živnostník, který potřebuje převážet stroje a materiál a v jiné úředník či učitel pracující třeba v Chrudimi či Pardubicích. V jiné situaci bude s dostupností veřejné dopravy obyvatel Slatiňan a v jiné obyvatel některé z místních částí, které mají špatnou dopravní obslužnost…

do prce na kole

Uvažme obecně, zda musíme tak často používat auta. Je nezbytné jezdit v létě na plovárnu autem, pokud bydlíme pár set metrů od ní? Je nutné vozit ráno děti až ke škole, pokud bydlí v okruhu kilometru? Vždyť i jim trochu pohybu navíc jen prospěje?. Atd.

Všimněte si někdy hustoty dopravy na hlavní ulici. V lokalitách, kde není poblíž přechod, se leckdy nedá přejít… Nezpohodlněli jsme příliš?

Velkým otazníkem se stává letecká doprava. V roce 2018 byla její hustota ve vzdušném prostoru ČR nejvyšší v historii (zdroj: výrok předsedy vlády). Přitom letecká doprava vytváří vůbec největší zátěž na životní prostředí v přepočtu na jednoho pasažéra a přepravený kilometr. Relativně nízké náklady vycházejí z rozhodnutí Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) v Montrealu v roce 1986, které zbavuje letecké palivo zdanění. Jinými slovy – oproti jinému druhu dopravy je letecká zvýhodněná, proto se může takto rychle rozrůstat. Její destruktivnost spočívá zejména v hustotě krátkých kontinentálních letů, které by šly bez větších problémů nahradit mnohem šetrnější pozemní dopravou. Za Atlantik se asi jinak než letadlem nedostanete, dopady velkých trajektů a zaoceánských lodí mohou být (nepočítaje časové nároky) někdy i horší než u letadel. Na takové vzdálenosti však zpravidla necestujeme až tak často. Nicméně pokud se rozhodneme každý rok letět přes půl planety, buďme si jisti, že dopad takového rozhodnutí vymaže jakékoliv naše snahy o citlivý přístup k planetě v jiných oblastech.

Spotřeba masa

„České zemědělství používá ke krmení hospodářských zvířat jihoamerickou sóju, k jejímuž vypěstování (objem potřebný pro české zemědělství) v Jižní Americe je potřeba plocha o velikosti poloviny Zlínského kraje (zdroj: analytik institutu Glopolis Vojtěch Kotecký). Když si představíme dopady spojené s pěstováním (zpravidla na úkor pralesa), dopravou, nelze se divit, že letošní zpráva IPCC (Mezivládní panel OSN pro klimatické změny) doporučuje snížit spotřebu masa, zejména vepřového a hovězího (zdroj: Respekt 33/2019). Řešení může spočívat v podpoře regionálních chovatelů, pokud tedy jejich krmivo pochází rovněž z lokálních zdrojů.

Nakupování a služby

Přemýšlejme na tím, co kupujeme nejen z hlediska ceny, nýbrž i z hlediska místa původu, složení a způsobu balení. Ohledně dopravy jsou zpravidla šetrnější místní či regionální produkty. Z hlediska složení je třeba u potravin upozornit zejména na palmový tuk. Pěstování palmy olejné bývá často podmíněno rozsáhlým vypalováním pralesů a vysoušením mokřadů a rašelinišť v rovníkových oblastech (hlavně v Indonésii), další zátěž vzniká dopravou. Rostoucí poptávka po palmovém oleji je jedním z motorů klimatických změn. Zvažujme i způsob zabalení výrobku (potencionální odpad). Podporujme lokální firmy, chtějme po nich přehlednější označení lokálních či regionálních produktů, ať nemusíme ztrácet čas jejich dlouhým hledáním. Kdo z prodejců potravin zvedne rukavici a nabídne zákazníkům možnost bezobalového nákupu alespoň části sortimentu? Budeme schopni takovou nabídku využívat?

Problémy s odpadem celoplanetárně narůstají. V našem městě máme možnost třídění odpadu i jeho odvozu do sběrného dvora. Bohužel toho využíváme stále nedostatečně a v popelnicích se směsným odpadem končí mnoho tříditelných věcí. Kromě důsledného třídění odpadu existuje ještě jeden ekologičtější přístup. Snažit se odpad pokud možno nevytvářet. Nebo ho vytvářet co nejméně. Tedy nakupovat s rozmyslem, nenechat si všechno balit.

Náměty, které zde zazněly, zcela určitě nejsou vyčerpávajícím přehledem. Jsou myšleny jako impulz k přemýšlení, klidně i nesouhlasu. Nikdo z nás nemůže žít úplně čistě bez dopadu na životní prostředí. Dostali jsme se však do bodu, kdy je potřeba, abychom přemýšleli a zvažovali, čím vším můžeme přispět ke zmírňování problémů a abychom to pak skutečně realizovali. V malém i ve velkém. Prostě v takové míře, „kam dosáhneme“. Z pozice spotřebitele kořistníka bychom se měli překlápět do pozice citlivého správce a pečovatele o svět kolem nás.

Celá situace mi připadá spíše jako hodnotová a duchovní krize. Dotýká se totiž bytostně otázky smyslu. Proto nemá podle mne pouze technologické řešení.

Proč tady vlastně jsme? Opravdu je smyslem naší existence hromadit věci a zážitky, spotřebovávat a zanechat za sebou spoušť? Nebo dokážeme hledat smysl své existence i jinde a umírnit své potřeby a tužby, abychom přispěli k šanci na alespoň trochu slušný život svých dětí v budoucnu?

S přáním vlhčího podzimu                         

Daniel Vychodil

                              

 

 

Naposledy změněnoúterý, 27 srpen 2019 10:41

18°C

Slatiňany

Mostly Sunny

Humidity: 50%

Wind: 4 km/h

Banner 468 x 60 px