Přihlásit se

Jak to bylo s Laskavými večery

Jak to bylo s Laskavými večery

Stručná historie a vývoj Laskavých večerů                                                 

První Laskavý večer se uskutečnil 4. března 2003.  Za 16 let do března 2019 se jich bylo 167. A zatím se nemají k tomu, aby končily. Jsou významnou součástí kulturního života ve Slatiňanech a známé jsou daleko za hranicemi města.

Jejich vzniku, jako ostatně všemu předcházel nápad, který však dlouho ležel v hlavě a ne a ne se zrealizovat. Budoucí pořadatel kritizoval radnici, že málo podporuje sport a kulturu. V jednom dopise mimo jiné napsal, že Slatiňany jsou kulturně mrtvé město. A dostal krásnou odpověď. Strohým úřednickým jazykem mu byl vyvrácen jeho názor. V dopise stálo: Není pravda, že Slatiňany jsou kulturně mrtvé město. V minulém roce se zde konaly tyto kulturní akce: 2 x vítání občánků, 10 x stříbrná svatba, 5 x – zlatá svatba, Beseda s důchodci, Výstava hub, Slavnostní předávání vysvědčení žákům 9. tříd, Zájezd do Prahy na koncert Heleny Vondráčkové.

No, řekněte, není to krásné. Po takové odpovědi budoucí pořadatel došel k názoru, že chce-li, aby ve Slatiňanech nějaká kultura byla, musí něco udělat sám. A pak se jednou stavil v nové kavárničce u šišáku, dal si kávu a nápad dostal konkrétní podobu. Dohoda s majitelkou kavárny slečnou Zahradníkovou byla jednoduchá a rychlá. Teď už zbývalo jen vymyslet program. Stále ještě budoucí pořadatel se domluvil s kytaristou Petrem Šottou a pardubickým spisovatelem a psychologem Lubomírem Macháčkem a onoho 4. března třetího roku se z budoucího pořadatele stal už jen pořadatel.  Pořad byl na světě, ale neměl ještě svůj dnešní název. Ten chyběl a ne a ne se narodit. A tak prvních pět dílů se jmenovalo prostě Slatiňanský literárně-hudební večer. Až pak přiletěla múza a vnukla pořadateli název Laskavý večer, což se ukázalo jako šťastné. Ovšem začátky nebyly jednoduché. Pořadatel neměl moc kontaktů a hlavně neměl ani korunu. A také neměl IČO, takže nemohl ani vybírat vstupné. Zval své známé a kamarády,  obracel se na studenty konzervatoře, připravoval pásma o básnících, jako byli např. François Villon nebo Jacques Prévert, pořady se rodily pomalu a někdy doslova pár dní předem. Také se stalo, že diváci přišli na nějaký pořad, ale ten se nekonal a místo toho bylo něco jiného. Zkrátka pořadatel se snažil,  aby mohl lidi pozvat na hodnotný pořad a nic to nestálo. Avšak většinou bylo potřeba nějaký honorář nebo alespoň cestovné vyplatit a tak dal ke dveřím klobouk na dobrovolný příspěvek. To se ukázalo jako docela humorné. Někdo tam hodil i stovku, někdo dvacku, někdo pětikorunu, ale někteří při vstupu do kavárny otočili hlavu na druhou stranu, takže jakoby nedopatřením klobouk přehlédli. Návštěvnost se pohybovala od 15 do 30 lidí a v klobouku bývalo od 500 do 1000 korun. To někdy stačilo, někdy ne. Když to nestačilo, musel pořadatel sáhnout do vlastní kapsy. No a pak se rozhodl pozvat svého přítele Alfréda Strejčka (znali se skrz běhání). Ovšem Alfréd pořadateli zavolal, jestli by nechtěl, aby s ním přijela i Jitka Molavcová, které odpadlo nějaké představení, a byla by ochotná přijet za velmi příznivý honorář. Pořadatel nadšeně souhlasil, neboť byl přesvědčen, že kavárna bude nabitá a každý dá rád minimálně stovku. Kavárna nabitá byla, pořad byl úžasný, jen klobouk potvrdil skutečnost, že takto se na profesionální umělce vydělat nedá. I když se Alfréd své části honoráře zřekl, musel pořadatel sprintovat domů a něco přinést. Ale odradit se tím nenechal. Toho příjemného bylo přece jen více. Třeba když vlakem z Prahy přijely tři studentky Ježkovy konzervatoře, zahrály a krásně zazpívaly francouzské šansony, poděkovaly za pozvání, nic nechtěly a pak rychlým během hnaly na nádraží, aby stihly vlak.

Avšak přišla smutná chvilka, neboť kavárnice po 20. Laskavém večeru svou kavárničku zavřela a s Laskavými večery to vypadalo špatně. Pořadatel chodil, přemýšlel, ptal se, ale nic. Uběhlo více než půl roku, když se nečekaně ozval vysoký městský úředník, autor výše zmíněného dopisu, a nabídl, že město by se stalo spolupořadatelem a Laskavé večery by se mohly konat ve Společenském domě. A tak došlo k dohodě – město si bude vybírat vstupné a zároveň přispívat divákům na malé pohoštění, a také, což bylo klíčové, uvolní ze svého rozpočtu částku na honoráře pro účinkující a pořadatel bude zajišťovat program. Součástí dohody bylo i to, že pořadatel (vlastně už spolupořadatel, ale pro zjednodušení ho dále nazývejme jen pořadatelem) nic dostávat nebude.

kytara

Měl jasnou vizi, jak mají pořady vypadat. Zaměřil se na nekomerční umění a spojování hudby s literaturou. Překonaly se počáteční těžkosti a začalo to pěkně fungovat. Pracovnice městské knihovny vybíraly vstupné a zároveň dělaly servírky. Roznášely víno, kávu nebo čaj. Chrudimská čajovna  byla jediným sponzorem a dodávala kvalitní čaj, který pořadatel hodinu před začátkem připravoval do termosek. I když už čajovna dávno není, tento čajový zvyk pořadatel zachoval a kvalitní čaj nadále připravuje. Postupně se vychytávaly některé mouchy a Laskavé večery se v novém prostředí měly k světu. Opět jezdili amatéři a kamarádi pořadatele, studenti konzervatoře, ale stále častěji i profesionální umělci a známé osobnosti naší kultury. Jen namátkou: Jaroslav Hutka, Vlastimil Třešňák, Jiří Dědeček, Jan Burian, Jana Koubková, MUDr. Jaroslava Moserová, I. M. Jirous (Magor), Martin Reiner, Václav Cílek, Stanislav Komárek, Václav Větvička, Alfréd Strejček, Táňa Fišerová, J. H. Krchovský, Jiří Stivín, Jan Spálený, Mirek Kovářík, Přemysl Rut, Markéta Potužáková, Slávek Klecandr a další a další, mnozí opakovaně. Prostor dostávali i místní a lidé z blízkého okolí, takže na LV účinkovali např. Dan Vychodil, Petr Šotta, Jiří Koreček, Marek Lejhanec, Jana Sychrovská, manželé Hrubí, Renata Klečková, Petr Pilný, jeho jmenovec Miroslava, Iva Ryzová, Jan Stejskal se svou skupinou a další včetně samotného pořadatele.

bubenice

 Trochu problém s penězi neboť pořadatel se někdy nedokázal vejít do částky uvolněné městem, což bývalo na rok původně asi 20 tisíc, nyní už zhruba o dalších 10 tisíc více, pročež mu nezbývalo, než občas nějakou částku doplatit jaksi bokem ze svého. Většina lidí, včetně městských politiků a úředníků nemá představu, jak velké jsou honoráře vyplácené umělcům. Jen pro ilustraci. Jedno známé hudební těleso bylo před dvěma roky ve Slatiňanech za pět tisíc korun. Od té doby se těleso dosti proslavilo a dnes je jeho kamarádská cena 40 tisíc. Pro Laskavé večery tedy už neprosto nedostupné. Většina výše jmenovaných umělců přijela do Slatiňan za peníze výrazně menší, než je jejich obvyklá cena a to proto, že se jim (dle jejich vlastních slov) podobné pořady prostě líbí, nebo kvůli přátelskému vztahu s pořadatelem.

Laskavé večery se konají většinou ve čtvrtek nebo v úterý, výjimečně i v jiné pracovní dny, jen jednou byl pořad v sobotu, to ale bez personálního i finančního spolupořadatelství města. Pokud jde o tu personální spolupráci, tak pracovnice městské knihovny vybírají vstupné, připravují a roznášení tříbarevné občerstvení, což je černá káva, zelený čaj a červené víno.

Do SD se vejde se stolovou úpravou asi 70 diváků a většinou je plno. Chodí převážně starší a střední generace, i když občas přijde i někdo mladší. Pořadatel přiznává, že malý zájem mladých ho trochu mrzí, ale zároveň si je vědom, že s onou nekomerční kulturou u nich nemá šanci, neboť do mladých uší teče ze sluchátek úplně jiný druh hudby a poezie dnes prostě není v kurzu.

Když před lety pořadatel začínal, měl nějakou představu, kdo asi tak na literárně hudební pořady bude chodit. Myslel si, že dělá programy pro lidi intelektuálního a uměleckého zaměření, a že bude chodit hodně mladých. To se ale pěkně seknul. Intelektuálů a umělců chodí, že by je jeden na prstech spočítal, na mládež by stačila jedna truhlářova ruka. Avšak cestu na Laskavé večery si našla jiná skupina. Ta, o které si pořadatel původně myslel, že bude spíše sedět u televizních seriálů. A to je velmi potěšitelné.

Účinkující se často netají s nadšením, kolik lidí na ně přišlo. Zejména básníci a spisovatelé nemohou uvěřit tomu, že si je přišlo poslechnout 70 diváků. Z jiných autorských čtení jsou zvyklí na návštěvy kolem deseti lidí. Stejně tak jsou mile překvapeni studenti konzervatoře nebo jiní na veřejnosti neznámí muzikanti. I proto se věhlas Laskavých večerů rozšířil daleko za hranice města. Umělci se často sami nabízí a tak pořadatel musí někdy i odmítat, protože na to, aby všechny uspokojil, musel by dělat Laskavé večery nejméně dvakrát měsíčně. A tolik peněz nemá. À propos, kdyby někdo ze čtenářů tohoto článku věděl o nějakém sponzorovi, který by rád na tento druh kultury přispěl, pořadatel bude rád.

Zdenk

Naposledy změněnočtvrtek, 21 březen 2019 09:58
Více z této kategorie: Ze Slatiňan do země lvů »

18°C

Slatiňany

Mostly Sunny

Humidity: 50%

Wind: 4 km/h

Banner 468 x 60 px