Přihlásit se

Článek, který odmítli zveřejnit v Ozvěnách

Následující článek Ach, ta zámecká lobby nedoporučila redakční rada Ozvěn Slatiňan, tedy místního radničního zpravodaje, zveřejnit v listopadovém vydání. Jako zdůvodnění redakční rada uvádí citujeme: "některé části článku se neslučují s ustanovením statutu Ozvěn Slatiňan, schváleného Radou města Slatiňany." Bohužel, která konkrétní ustanovení to jsou, redakční rada neuvedla.

Naopak, tak jak se píše v onom statutu, by mělo platit, že Ozvěny Slatiňan vytvářejí prostor pro případnou veřejnou diskusi a komentáře vztahující se k dění ve městě a jeho místních částech. Toto níže uvedený článek splňuje, protože autor Zdeněk Jirásek vyjádřil článkem svůj názor. Celý článek si můžete přečíst níže.  

Zároveň si můžete prostudovat celý statut radničního zpravodaje Ozvěny, který je uveřejněn na webu města ZDE

Ach, ta ta zámecká lobby

Jelikož nemám a nepoužívám Facebook, jakožto i jiné sociální sítě, některé informace se ke mně nedostanou nebo se dostanou se zpožděním, což mně nijak nevadí, protože zpravidla nepřicházím o nic důležitého. Nyní se ke mně opožděně dostala informace, na kterou chci krátce zareagovat. Město prý zmíněný Facebook má, a na něm údajně proběhla jakási výzva, aby se občané nějak vyjádřili k tomu, má-li se v zámeckém parku po jeho znovuotevření platit vstupné. A něco se psalo i na stránkách iDNES, kde zájmy občanů hájil pan Ing. Stanislav Šťastný, místostarosta. Přijde mi to stejné, jako kdyby město chtělo, aby občané vyjádřili svůj souhlas, resp. nesouhlas s cenou másla v prodejně Málek nebo Květ. Copak těm obchodníkům někdo může mluvit do toho, jaké ceny nasadí? A copak mohou občané nebo město mluvit Národnímu památkovému ústavu do toho, co zpoplatní a co ne?

Byl jsem 15.10. na přednášce kastelána Ing. Jaroslava Bušty, kde jsem dvě a půl hodiny poslouchal a koukal se na fotografie zámku a parku před zahájením rekonstrukce a během ní. Škoda, že tam nebyl nikdo ze spoluautorů té facebookové výzvy.  Věřím, že by potom sami navrhli vstupné vyšší, než je majitelem objektu plánováno. Jen stručně. Kastelán musel strávit stovky hodin v mnoha archivech, najezdit stovky kilometrů, prosedět nespočet hodin a dní nad hromadou sehnaných materiálů a také neustále únavně psát a mluvit s mnoha institucemi a ještě více úředníky, kteří jsou často důležitější než pánbůh. Musel často škemrat a doprošovat se, musel neustále během rekonstrukce zdůvodňovat každou změnu projektu, a že jich muselo být dost. Při tak rozsáhlé rekonstrukci tak rozsáhlého objektu se totiž denně naráželo na něco, o čem se nevědělo a s čím se nepočítalo. Musel řešit spoustu problémů s úředníky, s dělníky i se zloději a vandaly. Avšak výsledek bude stát za to. Tak krásný zámek a park nám budou skutečně závidět hodně široko a hodně daleko.

A to vstupné?

Nedá se nic dělat. Musí být, tak bude. Samozřejmě i já jsem byl nejprve rozčarován. V parku jsem strávil více času než drtivá většina jiných. Chodil jsem tam trénovat a naběhal v něm bezpočet kilometrů, se třemi dětmi jsem tam taky řádně prošlapal cestičky, chodil jsem tam často sám relaxovat a něco si promýšlet nebo psát. Ale má-li být jednorázové vstupné 30 korun a roční permanentka stovku, a to ještě polovina parku bude volně přístupná 24 denně, tak se budu snažit být u pokladny první a zaplatit to pro celou rodinu. A rád.

Nechci autorům té facebookové výzvy křivdit, zvláště když ji znám jen z doslechu, ale trochu mi to zavání tím, čemu se nepěkně říká populismus. Kdyby se NPÚ rozhodl nechat vstup zdarma, tak by se mohli chlubit, že oni za to bojovali a pro nás občany to nakonec vybojovali. A když vstupné bude, tak zase mohou tvrdit, že se o vstup zdarma velice snažili, ale zámecká lobby byla holt silnější. A jen tak mimochodem, kastelán je opoziční zastupitel.

Mám k autorům oné výzvy jeden vstřícný návrh. Ač nejsem příliš majetný, nabízím jim, že za ně roční permanentku zaplatím. A oni na oplátku nebudou jitřit vášně občanů a štvát je proti NPÚ, zámku a kastelánovi. Stačí mi říci.

Poznámka redakce:

O této kauze jsme psali také ZDE

  • Zveřejněno v Politika

O obnově zámeckého areálu přednášel pan kastelán

V úterý 15. října se Společenský dům ve Slatiňanech zaplnil zájemci o informace týkající se probíhající rekonstrukce zámku a přilehlého parku.

Ing. Jaroslav Bušta, kastelán zámku, okomentoval na 450 promítaných fotografií a dle jeho slov ani zdaleka neřekl vše, co plánoval zmínit a co si připravil. Příjemná atmosféra přednášky nabitá zajímavostmi se nakonec protáhla na 2,5 hodiny. Nevyhýbal se ani nepopulárnímu tématu rozdělovacího plotu a zpoplatnění části areálu. Více si můžete přečíst v článku ZDE.

Pan kastelán na závěr uvedl:“ Jsem opravdu rád za tuto příležitost vystoupit před veřejností. Nad tou spoustou fotek jsem si uvědomil, kolik se toho na zámku změnilo a jak dlouhou cestu jsme v rámci rekonstrukce urazili. A věřím, že to nebyla poslední přednáška, kdy jsem si mohl s posluchači vyprávět o opravách a změnách na zámku.“

Tak jako na úvodním obrázku to v zámeckém areálu již zdaleka nevypadá a vše směřuje ke zdárnému závěru. Dokončení všech prací je plánováno na jaro příštího roku.

  • Zveřejněno v Kultura

Platit nebo neplatit, ptá se radnice poněkud populisticky

Městský úřad Slatiňany položil občanům na svém oficiálním Facebookovém profilu záludnou otázku:„Platit nebo neplatit?“

Bez ohledu na to, čeho se otázka týká, si troufám odhadnout výsledek takovéto „ankety“.   

Dotazem město doprovodilo odkaz na článek uveřejněný na iDNES, který si můžete přečíst ZDE.

Článek se týká zpoplatnění části zámecké zahrady ve Slatiňanech. Ihned po uveřejnění se rozproudila diskuse občanů. Netuším, jestli všichni diskutující četli onen článek. Některé podezřívám, že prostě jenom odpovídají na otázku a přiklání se tedy k oblíbenému stanovisku: „rozhodně neplatit a nejlépe nikde a za nic“.

Část diskutujících si možná také nepřečetlo, že park zůstane plně průchozí a zcela zdarma se můžete procházet celým parkem až nahoru ke „klapačce“. Zcela bez poplatku budeme moci i nadále na 7 hektarech parku vozit kočárky, sednout si na lavičku, běhat, kochat se stromy, hrát hry, mít rande, nadávat na kastelána nebo poslouchat ptáky, pít víno a relaxovat….

Zároveň hodně diskutujících pochopilo, že nic není zdarma, ocenilo nákladnou rekonstrukci zámku a parku a symbolickou částku na údržbu rádi přispějí.

Jedna z diskutujících si myslí: „Pan kastelán je muž na správném místě, oceňme jeho snahu tu zanechat park a zámek pro další generace. Vzpomeňte si, jak to tam vypadalo před jeho nástupem, kdy park sloužil jako „káliště“ pro psy a dětské hospodářství jako azyl pro bezdomovce. Kdyby to zůstalo při původní údržbě, tak by maminky s kočárky parkem neprošly a cesty by nebyly ani vidět. Všichni slatiňanští občané by se měli chytnout za nos a neřešit hloupých 30 korun.“

dtsk hosp

Zpoplatněná by měla být pouze ta část zahrady, která bude nově oplocená a bude chránit novou výsadbu dřevin, okrasných květin, vodní prvky, dětské hospodářství, voliéry a mnoho dalšího nákladně opraveného, nově vybudovaného. Prostě vše, co stálo obrovské úsilí a nemalou investici a co by mělo zůstat co nejdéle funkční a krásné pro nás pro všechny, a to stojí peníze. Hodně peněz.

V této části zahrady si budeme moci za pěkného počasí zapůjčit v ceně vstupného lehátko, procházet se po upravených cestičkách mezi kvetoucími záhony růží, kvetoucími keři, zamířit k jezírku, usednout do stínu altánu….prostě za 30 Kč nebo roční stokorunovou permanentku užívat nadstandard této části parku.

jezrko2

Otázkou zůstává:

Proč se radnice zabývá něčím a pokládá dotazy na zpoplatnění nebo nezpoplatnění něčeho, co městu nenáleží?

Zámek i přilehlý park je státní a kompetence platby vstupného náleží Národnímu památkovému ústavu. Nejedná se o městský park, zámecká zahrada není v majetku obce. Bylo by pochopitelné, kdyby radnice zasahovala v momentě, kdyby se plánovalo zpoplatnění celého parku bez možnosti volně projít. Ale to rozhodně není tato situace.

Proč radnice zvolila tuto diskutabilní formu otázky na Facebooku a jakou to má pro radní vypovídající hodnotu?

Proč radnice zbytečně víří vášně mezi občany?

Proč radnice neocení náročnou rekonstrukci, která nemá v historii Slatiňan obdoby a není Národnímu památkovému ústavu a správci zámku i třeba jenom morálně nápomocna?  

Proč občané nerozhodují o výši vstupného na Švýcárnu nebo na plovárnu? Ty jsou v majetku města a nezdá se, že by o tom chtěla radnice s občany diskutovat.

Vlastně neexistuje ani jedna situace, kdyby v otázkách zpoplatnění čehokoliv dala radnice občanům prostor se vyjádřit.  

Proč radnice nepokládala otázky platit či neplatit například při zavedení poplatku za užití parkoviště u Městského úřadu? Pokud zvolím nejčastější argumenty diskutujících, tak zde se přece také nikdy neplatilo, mohli zde zdarma parkovat maminky, důchodci, prostě všichni. A najednou je zde z rozhodnutí radnice automat a chce peníze.

Možná by se mohl kastelán na stránkách zámku zeptat lidí, zda by si nepřáli zrušit vybírání poplatku za svoz komunálního odpadu. Sice to není v jeho kompetenci, ale peprná diskuse by se jistě rozpoutala.

Upozorňuji, že toto je nadsázka. Všechny poplatky mají své opodstatnění. Je to pouze ilustrace toho, že se to jeví jako zcela zbytečný a populistický krok radnice ve věci, která se chodu města bezprostředně netýká. Zavedení symbolického vstupného do části parku s možností si koupit celoroční permanentku není pro nikoho limitující a všichni máme možnost volby.

Buď zaplatím a užiju si hezký den, tak jak si ho užívala na svém slatiňanském panství třeba kněžna Vilemína a její rodina. Zároveň mě může hřát pocit, že tak trošku přispěji na nákladnou údržbu neskutečně krásné části zámeckého parku.

Nebo projdu zcela zdarma velkou část zahrady a budu pokračovat třeba na Kočičí hrádek nebo na Monaco, kde utratím ušetřených 30 korun.   

Zpoplatnění vstupu do části parku řešila rada města na své schůzi již 29. dubna letošního roku, kde vyjádřila svůj nesouhlas se zavedením vstupného.

Radní tak rozhodli, i přestože Město Slatiňany na údržbu zámeckého parku nikterak finančně nepřispívá. Všichni víme, kolik problémů přináší sucho a jak se daří nebo spíše nedaří se za stávající klimatické situace starat o dřeviny ve městě.

Proto si asi umíme představit, jak náročné je pečovat o 16 hektarů zámeckého parku s vražednou kombinací sucha, které tak dobře spolupracuje s kůrovcem. Jak dopadne park, když budou chybět peníze na jeho údržbu?  

O stanovisko jsme požádali zastupitele Daniela Vychodila, který říká: „Když jsem se poprvé dozvěděl, že se má zavést vstupné do části obnovovaného zámeckého parku, nebyl jsem u té představy nikterak nadšen. Dospívání jsem prožil zčásti právě v této části parku, kde jsme se s přáteli nejprve pod hlavičkou ochránců přírody a později jako skauti snažili pomáhat tehdejšímu kastelánovi panu J. Havlíčkovi s údržbou „chaloupek“ i parku. Sázeli jsme stromy, pleli cestičky, občas pronásledovali vandaly. Bohužel už tehdy bylo těch případů vandalství docela hodně. Dnes je park za velkých nákladů renovován do původní podoby, ve které existoval v určitém období v minulosti. Zároveň se zde pro návštěvníky rozšiřují možnosti vyžití. Návrh zavést roční permanentky pro placenou část parku považuji za rozumný kompromis, jak přispět na údržbu zámecké zahrady a zároveň nemuset platit při každé návštěvě. Zároveň jako zastupitel podotýkám, že rozhodnutí o placení či neplacení není v kompetenci města. Jedná se o rozhodnutí Národního památkového ústavu.“

Obdobně se k otázce zpoplatnění staví zastupitelka Kamila Picpauerová: „Rozhodně patřím ke skupině těch, kteří se vstupným do části zámecké zahrady souhlasí. Nevidím v tom problém, navíc, každý má možnost zajít do části, která je zdarma. Město by mělo mít zájem na tom, aby park vzkvétal a to bez peněz půjde sotva.“

Návštěvníci prohlídek, které se konaly letos v září v rámci Dnů evropského dědictví, byli zámkem a zahradou okouzleni. Viděli, že již nyní je zámek a park v takovém stavu, že je jisté, že po dokončení to bude naprostá turistická bomba a chlouba Slatiňan.

Buďme pyšní na to, co ve Slatiňanech vzniká a ponechme dokončení a péči o zámek a park v rukou odborníků tedy Národnímu památkovému ústavu. A přejme si, aby radnice v této poněkud zbytečné kauze nezatápěla pod kotlem, ale aby spíše přispěla ke zklidnění situace.

A věřte, že o Slatiňanech bude v souvislosti se zámkem po jeho kolaudaci na jaře 2020 hodně slyšet, což bude jistě ku prospěchu celé obci.

 

Nejčastější otázky a odpovědi k rozsáhlé obnově zámeckého parku a jeho plánovanému zpřístupnění v roce 2020 si přečtěte na webových stránkách zámku.

 

  • Zveřejněno v Politika

Jak jsme prolezli zámek od sklepa po půdu

O uplynulém víkendu se v sobotu 14. září v rámci Dnů evropského dědictví uskutečnily tři zcela netradiční prohlídky prostor zámku Slatiňany. Jako návštěvníci jsme měli možnost prolézt zámek od sklepa až na půdu a být v místech, která nejsou součástí obvyklých prohlídkových tras. Provázel nás osobně kastelán slatiňanského zámku Ing. Jaroslav Bušta. 

Prohlídka začala v hloubce 10 metrů pod nádvořím, kam jsme se dostali po příkrých schodech do chladných a vlhkých sklepů.  Ocitli jsme se v místech, kde k nám promlouvala 500 let stará historie, obklopeni zbytky gotické tvrze.  Společnost nám dělali netopýři přesněji vrápenci, kteří  nám poletovali nad hlavami. Ze sklepů, kde bylo o 15 stupňů méně než venku, jsme prošli přes nádvoří a sestoupali do kotelny. Ta patří k nejzachovalejším a nejstarším v celé republice. Zámecká kotelna je dokonce o 6 let starší než kotelna prezentovaná ve slavné vile Tugendhat.  Sice již není funkční a ani není technicky možné, aby byla zprovozněna, ale jako technická památka je zcela unikátní. kotelna

Na ni navazují prostory tzv. anglického dvorku, který ukrývá přes 400 let stará renesanční sgrafitová psaníčka.

Poté jsme se vrátili do obytných prostor zámku v přízemí východního křídla, které prošly kompletní rekonstrukcí. Co šlo obnovit na tom pracovaly ruce restaurátorů. Někdy je nutné se doslova proškrabávat stoletími, to když se odhalují vrstvy zdiva a pátrá se, jaká byla původní výmalba. Porovnává se to i s dochovanými fotografiemi, inventáři a stavební dokumentací. Cílem je totiž navrátit interiérům i exteriérům zámku podobu, kterou měly v době, kdy zámek sloužil jako moderní letní sídlo šlechtické rodiny Auerspergů. Měli jsme možnost obdivovat  překrásně opravené místnosti s výmalbou, která napodobuje textilní tapety.  Budou sloužit jako reprezentační  prostory zámku a jistě nebude dlouho trvat a bude se tu konat svatba, koncertní představení nebo třeba firemní raut. kamnatapety

Z těchto komnat je možné vyjít ven do zámecké zahrady, která je v současné době uzavřená. V parku probíhá výsadba stromů, ale bohužel také kácení, protože se na desítkách stromů podepsalo dlouhodobé sucho a kůrovec. Již nyní je patrné, že zahrada v anglickém stylu bude další chloubou zámku. Cesty jsou vysypané, dosazují se stovky květin a keřů. Nebudou chybět tradiční růže, které tu voněly i za dob kněžny Vilemíny. Ozdobou budou palmy a další subtropické rostliny, které k zámku vždy patřily. Okouzleni jsme byli i důmyslným systémem automatického zavlažování, který využívá užitkovou vodu, která se zadržuje v nádržích.

V sobotu bylo nádherné slunečné počasí, proto jsme litovali, že ještě nemůžeme usednout do zelenobílých lehátek, která jsou pro návštěvníky připravena k relaxaci v zahradě. O důvod víc, proč se těšit na plný provoz zámku, až bude vše dokončeno, což je plánováno na květen 2020.

zmek re

Opět jsme se přesunuli do interiéru a po schodech vystoupali nahoru do barokního krovu, kde je jako na každé staré půdě uloženo mnoho zajímavých věcí. Na půdě byla vidět část tesařské práce, protože se dokončují  věžičky, které zámek původně měl.  Pan kastelán na ně upozornil památkáře, a tak se podařilo, že věžičky budou opět hrdě shlížet ze střechy zámku na nás - návštěvníky.

pda

Cestou z půdy nás překvapily na tu dobu moderní koupelny a dále místnost sloužící jako čistírna oděvů a šatna, kterou panstvo mělo. koupelna

 A potom vzhůru do oblak nad střechy a komíny. Díky jasné obloze nás čekal z vyhlídkové věže nádherný pohled na nádvoří, celé Slatiňany a také Krkonoše včetně Sněžky, Jeseníky, Orlické a Železné hory.

 

Zámek Slatiňany je národní kulturní památkou a v těchto dnech doslova povstává z popela a ta proměna je prostě dechberoucí. Hlavní postavou tohoto příběhu rekonstrukce zámku a parku je mladý muž pan kastelán Ing. Jaroslav Bušta. Je za ním vidět obrovské množství práce, nepřestává být zapálený pro věc, k celé rekonstrukci přistupuje citlivě se smyslem pro detail a výsledkem toho bude moderní prezentace historické památky, která bude mít věhlas široko daleko. stecha2

stecha1

Životní příběh pana kastelána vám představíme v některém z našich dalších příspěvků

  • Zveřejněno v Kultura

Proměny zámeckého parteru ve Slatiňanech

Zahradní parter před jižním průčelím slatiňanského zámku tvořil vždy zásadní součást pohledu na zámek ze zámecké zahrady v hlavní kompoziční ose. Majitelé zámku si proto nechali záležet na tom, aby toto místo bylo jedním z nejestetičtěji působících v rámci celého areálu. Obrázek v záhlaví článku pochází z roku 1905.

Proměny parteru můžeme sledovat postupně od poloviny 18. století, kdy v jeho dnešních místech byl příkop s mostem vedoucím do tehdy barokně upravovaného zámku v majetku Jana Adama knížete z Auerspergu. Situaci znázorňuje hraniční mapa panství z roku 1753.

obr. 2 rok 1753 hranin mapaPřed mostem se nacházela zeď obíhající zámek se vstupní branou a směrem k jihu velký hospodářský dvůr, jehož základy byly nalezeny při výkopu nového vnitroareálového vodovodu v roce 2018. Na sklonku 18. století byl dvůr odstraněn, budovy rozhrnuty, terén srovnán a započalo zakládání zámeckého parku, které inicioval nový majitel Karel kníže z Auerspergu. Na obrázku pohled na jižní průčelí, Johann Venuto 1796. obr. 3 rok 1796 Johann Venuto

Park se rozkládal nejprve na deseti hektarech, od poloviny 19. století na hektarech 26 s navazující 1200 hektarů velkou Slavickou oborou. Jižní průčelí i nadále po vzniku zahrady tvořilo hlavní vstupní část do zámku, a to až do romantických přestaveb v 50. a 60. letech 19. století, kdy byla otočena dispozice a příjezd již nebyl od západu – od stájí, ani od východu – obr. 4 rok 1802 Josefina Malovcovod řeky, jak je vidět na akvarelu Josefiny Malovcové z roku 1802 a plánech stabilního katastru. obr. 5 stabilni katastr 1839

 

 

 

 

 

 

 

 Nově se příjezd uskutečňoval sice od západu, ale u stájí se stočil směrem k nádvoří. Stav před touto proměnou nám zanechal na obrázku sám stavebník – Vincenz Karel kníže z Auerspergu. V roce 1845 namaloval jižní průčelí s balkonem, vikýři, stahovací markýzou, průjezdem, příjezdovou cestou a květinovým okrasným záhonem.

malba

Je tedy  zřejmé, že v první polovině 19. století byl zahrnut příkop a zasypán i most. Tímto krokem kníže získal nový prostor přímo přiléhající k zámku. Mohl tak postupně vybudovat soukromé zákoutí, ve kterém se život v domě prolínal s životem v zahradě. Další úpravy byly konány za již zmíněné romantické přestavby. Patrně s cílem získat více soukromí bylo její součástí i zrušení průjezdu a otočení dispozice. Druhá polovina 19. století přinesla i velké změny na fasádě, před kterou byl předsazen balkon, a to jak z jižní (již v první polovině 19. století), tak západní strany a na střechu přidány novogotizující vikýře. Ty byly spolu se západním balkonem odstraněny ve 40. respektive v 50. letech 20. století. Jejich návrat se postupně odehrává nyní v roce 2019. Konec předminulého století přinesl úpravy v podobě navýšení terasy před jižním průčelím, po roce 1886 doplněné o dvě schodiště.

obr. 7 rok 1886 schodit do parku Josef Kristen

 Historický plán vodovodu z roku 1887 v těchto místech zachycuje kruhovou kašnu, kterou se však ale nepodařilo prokázat a je tedy otázkou, zda vůbec někdy vznikla. obr. 8 Ferdinandv vodovod 1887detail

Ferdinandův vodovod plnil velmi důležitou roli pro prováděné úpravy - přiváděl do areálu životadárnou tekutinu, které se v zahradě mnoho nedostávalo, a to díky absenci přirozeného potoka a umístění zahrady na terase vysoko nad řekou. Bez dodávané vody by nebylo možné se o výsadbu náležitě postarat, čehož si byl kníže František Josef z Auerspergu vědom. Potrubí starého vodovodu se stále nalézá v zemi, není již funkční, ale tehdy se jednalo o velmi zdařilé technické dílo. Kašnu sice nemáme prokázánu, co je však zcela jisté, je tvar cest a záhonů, které byly součástí předposledních zahradních úprav na přelomu 19. a 20. století.

Výrazná krupna, kruhový homolovitý záhon s květinami, vybavený slunečními hodinami, v letních měsících navíc se subtropickými rostlinami z oranžerie, buxusová manžeta, záhony růží, hortenzií a dokonce banánovníky. Zachyceno na obrázcích níže.

obr. 9 slunen hodiny rok 1905

obr. 11 rok 1899

Hlavnímu pohledu na zámek z pravé strany ještě dominovala mohutná borovice vejmutovka, která byla znovu vysazena v roce 2015. Na historických fotografiích zde velmi často nalezneme členy knížecí rodiny, kteří tuto zcela soukromou část využívali k posezení v zahradním nábytku, a to dokonce i ve večerních hodinách, neboť terasa byla vybavena i dvěma lampami na elektřinu, a to již před rokem 1906.

obr. 12 rok 1906 Auerspergov na terase

Tato zahradní úprava v okleštěné podobě (postupně se rozpadající po roce 1945) se před zámkem nacházela až do 80. let 20. století, kdy byla zcela zlikvidována, stejně jako již dříve úprava ze 40. let 20. století – „kamenná zahrada“ z autorského pera Josefa Vaňka, významného českého zahradního architekta začátku 20. století z Chrudimi.

obr. 13 Pohled do parku 1915

 

 

 

 

 

obr. 14 kamenn zahrada rok 1944 

 

 

 

Tuto kamennou zahradu objednala poslední zámecká paní Blanka z Trauttmansdorffu a dokladem její existence je série několika fotografií v jejích denících. Přísavník pětiprstý pokrývající balkon jižního průčelí byl po II. světové válce nahrazen vistárií čínskou, jejíž dřevnaté části v průběhu let zcela zdeformovaly jeho nosnou konstrukci a treláže. Balkon byl obnoven až v letech 2010-2013 (první rekonstrukce této části zámku od války!). Dnes je, sice bez treláží v patře a markýzy, vyveden opět v původním zeleném nátěru, avšak porostlý pnoucími růžemi, které svou červenou barvou květu vhodně doplňují barevné řešení fasád, na kterých nalezneme cihlově červené akcenty.

obr. 15 rok cca 2000

Areál by nikdy nemohl fungovat bez svých zahradníků, můžeme zmínit například Franze Worla, který zřejmě vymyslel současnou kompozici parku v polovině 19. století nebo zahradníky, kteří se starali o zahradu po velkých úpravách kolem roku 1900 – Johann Mrkvička (*1871), Johann Foršt (*1883) či Bohuslav Šebek (*1903), nebo hlídač parku pan Josef Žalud (*1878), který dohlížel nad pořádkem ve veřejné přístupné části zahrady, a zcela jistě mnoho dalších. Po II. světové válce docházelo k postupnému snižování intenzity údržby, nedostatku financí, vandalismu, a bohužel také k rozkrádání květin, sazenic, které často ani nebyly již nahrazovány, neboť by byly znovu odcizeny. Zahrada tak byla zjednodušována, trvale odemčena a vymizelo z ní spousty druhů často cizokrajných rostlin.

V letech 2017-2019 je postupně zámeckému parteru navracen jeho reprezentativní vzhled, obnoveny jsou cesty, navíc přidána i nová automatická závlaha, doplněny záhony a v letních měsících budou opět před jižním průčelím palmy a další subtropické rostliny doposud uschované v zámeckém skleníku. Přibydou také nové lavičky, lehátka, stolky a další parkový mobiliář.

obr. 17 rok 2019 obnova parteru

obr. 16 rok 2019 obnova parteru a zmku

  • Zveřejněno v Kultura

Co se děje za zámeckým plotem

Minulou středu po delší době opět otevřel své brány slatiňanský zámek. O tom, co návštěvníky čeká, jsme již psali ZDE.

Jelikož však emoce, nejen občanů Slatiňan, stále jitří rekonstrukce zámecké zahrady a zpoplatnění vstupu do její části, vydala jsem se za panem kastelánem Buštou zjistit, jak se věci mají.

vstup

Pan kastelán si na mě udělal čas v pondělí navečer, kdy už většina lidí po práci doma relaxuje. Přivítal mě na nádvoří, kde zrovna pracoval na zámecké bráně. Kolem něj, a jak jsem posléze měla možnost zjistit, tak i v zahradě, panoval přes pokročilou denní hodinu čilý pracovní ruch. Je vidět, že se všichni snaží o to, aby rekonstrukce proběhla v co nejkratší možné době a celý areál se mohl opět zpřístupnit.

Pane kasteláne, kdykoliv se na internetu objeví nějaký článek o rekonstrukci zámecké zahrady, jako první se ozývají hlasy, že bylo zbytečně vykáceno mnoho stromů a že ztráty jsou nenahraditelné. Jak to tedy je?

Otázku, zda je nutné kácet ten či onen strom, jsem si kladl také, často jsem dělal příslovečného ďáblova advokáta, kdy jsem skácení stromu vnímal negativně, ale pan architekt se mnou měl svatou trpělivost a vysvětloval důvody. Celý projekt obnovy areálu připravovalo mnoho lidí, obnovu zeleně pak ateliér krajinářského architekta, který má za sebou obnovu desítek historických zahrad a léta praxe a zkušeností.  

Bylo opravdu nutné vykácet velké množství stromů?

Ono se jich takové množství kácet původně vůbec nemělo. Odstranit se měly stromy nemocné, nálety a stromy, které rušily kompozici zahrady. Jenže ještě před započetím obnovy přišla vichřice Herwart a následně ještě několik dalších a najednou bylo pryč 50 stromů, které měly zůstat. Stromy zcela vyvrácené nebo olámané od kosterních větví tak, že by z nich už nikdy nebyl hezký strom a nikdo by ani nezaručil provozní bezpečnost, byť jen na cestách. Rozpad kompozice ale začal mnohem dříve (např. v roce 2008 desítky stromů zničeny orkánem Kyrill). Člověk si musí uvědomit, že je to živý organismus, že i život jednotlivých stromů je konečný. A uvědomit si musíme, co je na parku chráněno – je to národní kulturní památka. A povinností památkového ústavu jako správce je zachovat to, proč je park chráněn. Touto hodnotou je myšlenka zahradníka, který nakomponoval rozmístění dřevin, jejich estetické působení, a to pro každou roční dobu. Zahradník přemýšlel nad tím, jak budou působit jednotlivé stromy v daných průhledech, skupinách, co má být pohledovým cílem, promyslel, jak bude působit barevnost listí v létě a na podzim, jak bude působit struktura kmene či jeho barva. Člověk vnímá výsledek jako příjemné místo, ale rozklíčovat hodnoty v parku dokáže většinou jen odborník nebo poučená osoba. Já jsem v tomto laik, ale mám kolem sebe lidi, kteří vystudovali krajinářskou architekturu, navštívili řadu zemí a studovali práce zahradníků v minulosti. Ti dokázali ve velmi krátké chvíli rozpoznat hodnoty zahrady. Anglické cesty, kde se v pravidelných taktech střídá světlo a stín, průhledy zakončené tmavým pozadím jehličnanů, před které jsou předsazeny stromy s bílou kůrou nebo stromy s barevným listím atd. Park je dílem zahradní architektury a tím, co zde chráníme, je myšlenka člověka, zahradníka Franze Worla, který celé dílo vymyslel. Mimochodem park končil až pod Švýcárnou, jenže od klapačky směrem nahoru byly cestičky zničeny a v poválečném období se části proměnily v les a většina v pastviny. Abych se ale vrátil k otázce, tak musím ještě uvést, že od války byla zahrada v dobré kondici, stromy byly v dospělém věku, sklízely se plody práce zahradníků 19. století a knížete Auersperga. Jenže čas nejde zastavit a chybou je, že se nikdo tehdy nedíval do budoucnosti a neviděl, že přichází čas na postupnou výměnu dožívajících dřevin. A když máte v zahradě spousty dožívajících stromů a prakticky žádnou cílenou výsadbu, jak máte zaručit budoucnost parku za dvacet, třicet, padesát let? Bývalí majitelé a jejich zahradníci se dívali daleko do budoucna a nemysleli jen na tady a teď. A o to se teď snažíme. Nemyslet na tady a teď, ale vidět budoucnost.

kaple

Proč jste se vlastně pro rekonstrukci zahrady rozhodl?

Rekonstrukce nebyla jen mým nápadem. Pracuje na ni od začátku mnoho lidí. Já dal ten prvotní impulz. Ten vždy u státních památek vychází od kastelána, který by objekt měl znát nejlépe a měl by znát jeho dobré i špatné stránky včetně míst nutných k obnově. Když znáte podklady a materiály z minulosti, ze kterých je jasné, jak areál vypadal a jak byl zamýšlen, tak nestačíte zírat, co všechno od války zmizelo a jak se do areálu desítky let prakticky neinvestovalo. Proto snaha o obnovu, splacení jakého dluhu, člověk chce vrátit zámku i zahradě její bývalý lesk a slávu. Zastávám názor, že jednou stát někomu něco zabavil, tak ať se o to kouká řádně starat, nebo ať majetek vrátí. V tomto jsem asi trochu radikální. Často se dočtete, že park ve Slatiňanech je druhý dendrologicky nejcennější ve východních Čechách, jenže to už drahně let neplatí. Mnoho dřevin za poslední desítky let odešlo a nedostaly adekvátní náhradu. Často je nahradily jen nálety javoru. Stará inventarizace po druhé válce obsahuje asi o polovinu druhů více, než bylo před zahájením obnovy. Místo kvetoucích keřů jen tisy, jalovce a každoročně stříhané nálety javoru. Záhony zmizely, stavby se rozpadly, jezírko zanesené bahnem, rozřezaná izolační folie, hladina o půl metru níže a mohl bych pokračovat.

jezrko

Vedete si nějakou evidenci? Kolik stromů bylo vykáceno? Kolik jich bylo nově vysázeno?

Každý strom prošel inventarizací, zhodnocením zdravotního stavu, byl určen jeho habitus, případná onemocnění a stanovena jeho perspektiva do budoucna, od toho se pak odvinulo množství kácených stromů, těch s povolením bylo 350 kusů (od vzrostlejších náletů po umírající či suché stromy). Ještě před započetím obnovy ale přišel první vítr, ten zlikvidoval spolu s dalšími dvěma vichřicemi asi 50 stromů (některé měly být ale káceny, některé ne), u některých stromů ke kácení nakonec nedošlo. Ale problémem číslo jedna se stal kůrovec, který do vyschlého parku nalétl z okolních lesů. To je dalších bohužel asi 100 stromů, které musely být asanovány. Co se týče nových stromů, tak těch je na 360 a další budou ještě přibývat. Rozpočet obnovy je již překročen, a to právě díky nepředvídatelným vícepracím v parku i na zámku. Každou korunu musíme otáčet a zvažovat, co ještě uděláme teď a co později, až bude nový rozpočet zámku v příštím roce. Snažíme se přesvědčit zřizovatele, že vložené prostředky nejsou vyhozené do větru.

S výsadbou jste začali v loňském roce, kdy panovalo extrémní sucho. Jak jste to zvládli?

Výsadbu jsme zahájili již před několika lety, pamatuji si, že první strom, který jsme sázeli, byl platan pod jezírkem a nyní je to překrásný vzrostlý strom. Na takových sazenicích si člověk uvědomí, jak čas letí a jak stárne. Už je to asi 8 let, co jsme jej vysadili. Sucho je věc, která nám komplikuje obnovu opravdu hodně. V areálu není přirozený potok, voda do jezírka je přiváděna z Křižanovické přehrady a my za ni platíme šest korun za kubík. Sazenice samozřejmě zaléváme, nyní soutěžíme i cisternu za malotraktor. Zaléváme i staré velké stromy, primárně jehličnany, aby nám tu alespoň nějaké zůstaly. Snad se ale počasí umoudří, protože mnoho stromů potřebuje k životu nejen srážky, ale také vlhký vzduch, jenže v poslední době proudí častěji suchý kontinentální vzduch z východu. V zahradě je prokázán lýkožrout smrkový, modřínový i lesklý a nově také brouk, který prožírá pletiva pod kůrou buků. Začali jsme před pokácením využívat i arboristy, kteří na modříny vylezli a ještě je prohlédli, jestli opravdu jsou poškozeny kůrovcem, teprve poté byly káceny. Snažíme se chemicky ošetřit buky,  abychom zamezili šíření škůdců. Ale všechny tyto úkony (zalévání, chemie, kácení, lapáky atd.), nelze dělat věčně, a hlavně to není nic levného. Pokud si příroda zamane, tak jí neporučíme, jen ohneme hřbet a musíme se přizpůsobit.

Vzal jste mě na procházku parkem. I když to zatím místy vypadá ještě poměrně neutěšeně, přeci jen je vidět velký kus odvedené práce. Můžete nás nalákat? Co se vám podařilo nově vybudovat či zrekonstruovat?

Je toho už hodně, ale přesto je zahrada ještě předaným staveništěm, takže do kolaudace a předání staveniště zpět do našeho užívání platí zákaz vstupu. Postupně se budují cesty, odbahňovalo se jezírko, kam se brzy bude pokládat nová izolační folie, staví se altány, opravena je kaplička, před dokončením jsou domečky dětského hospodářství, kašna, voliéra, kuželník, v zemi je i vnitroareálový vodovod, rozvody elektřiny, ploty, brány, čeká nás výsadba zbylých stromů, keřů, zakládání záhonů a závlah. Fasády zámku jsou z poloviny také hotové, pracuje se na oknech, části interiéru, opravuje se dřevomorkou poškozený krov, hotové je nové návštěvnické centrum s pokladnou, restaurují se hlavy jelenů do nádvoří, vstupní dveře, opravuje se brána do nádvoří, budeme vracet novogotizující věžičky – vikýře na jižní průčelí, které má i pro případ kulturních akcí slavnostní nasvícení a stavět budeme i balkon podél západního křídla, který byl zbourán v 50. letech. Pro hřebčín byl vybudován nový lonžovací kruh. Je toho opravdu hodně a stoprocentně jsem na něco zapomněl :)

Všimla jsem si cestiček, které v parku nebývaly. Ty jste přidali záměrně nebo v parku dříve byly? Pokud ano, jak jste na to přišli?

cestaAž na jednu cestu, kterou si návštěvníci zkracovali chůzi přes centrální louku, jsme nedělali nic, co tu už nebylo. Vše je krásně patrné z leteckých snímků z roku 1938, kde je cestní síť perfektně zachycena. Jsou to cesty mlatové nebo štětové. Někde se nám podařil husarský kousek, a to ještě změnit projekt, když jsme našli nové důkazy, že cesta vedla nepatrně jinudy, tak se ji podařilo vrátit do původní stopy. Často se pak objevují úžasné průhledy a souvislosti, které zahradník v 19. století plánoval a teprve obnovou cest začaly mít smysl.

Zaujalo mě dětské hospodářství. Z dob mého dětství si pamatuji malé tajemné domečky, uzavřené na petlici, jejichž okolí sloužilo spíš jako veřejné záchodky. Nyní jsou domečky jako nové, nechybí voliéra a navíc jste ještě objevili fontánu…Jaké máte s hospodářstvím plány?

Ano, dětské hospodářství je jak příznačný fénix, který vstal z popela. Když si vezmu stav před 9 lety, kdy byly roubenky zachváceny vegetací, vlhké, nevětrané, rozpadající se a nyní, tak má člověk opravdu velkou radost. Chceme roubenky lidem představit, ukázat původní funkci, a to nejen systémem „dívej se“, ale také „dotýkej se a hraj si“. K tomu nějaké zvířectvo a doufám, že budou pávi, kteří k zámeckým zahradám neodmyslitelně patří. Fungovat bude i kašna, kterou v minulosti někdo „předělal“ na ohniště. U ní jsme dokonce našli i původní šachtu a potrubí z olova.

dtskstaven2

jezrko vybagr

Jezírko je vypuštěné, co ho čeká?

Jezírko je odbahněné, je vyzdvižena stará izolační folie, která již neplnila původní účel, proto byla hladina tak nízko. Jezírko jsme nemohli ani pořádně dopouštět, protože vodu platíme, a to by byla astronomická suma peněz. Tedy nyní dojde k urovnání dna, poté bude položena nová folie, bude nová výpust, jezírko bude mít břehy osázené rostlinami a jeho hladina bude výše než v posledních letech. Také bude opraven nátok, aby opět byla funkční kaskáda. Do zcela původního stavu z 19. století se ale vrátit nelze. Tehdy bylo jezírko zásobeno knížecím vodovodem a mělo dva ostrůvky spojené mostky. Alespoň tak je to zachyceno na kresbách zámeckých dětí a malíře Otto Waltera.

Krom kácení vadí mnoha lidem i zavedení vstupného do části zámecké zahrady. Je to nutné?

Já jsem nad tím přemýšlel hodně dlouho, ale když sedíte nad tou hromádkou peněz, co máte k dispozici na údržbu celého areálu, tak si musíte hodně rozmyslet, jestli budete sekat trávu, nebo ořežete alespoň jeden strom, aby nepadaly suché větve na lidi, kteří se zahradou procházejí. Poplatek ze vstupného je příspěvkem na údržbu, příspěvkem na to, abychom se o park i zámek mohli starat. Platíme celou řadu věcí, které mnoho lidi bere jako samozřejmost. A když je něco v této zemi zadarmo, nikdo si toho neváží, protože „to je přeci samozřejmé“. Platíme svoz odpadu, platíme vodu do jezírka, na zalévání, platíme sazenice stromů, keřů, květin, trvalek, platíme odborné posudky krajinářů, dendrologů, arboristů, chemické přípravky, pohonné hmoty, musíme nakoupit zahradní náčiní a techniku, zajistit arboristická ošetření stromů, údržbu parkového mobiliáře, prostě veškerou péči a údržbu. Navíc se poplatek netýká celého areálu, ale jen jeho části. Kdo bude chtít jen projít od kostela dále ke klapačce, tak mu v tom nic bránit nebude. Park vznikal jako soukromá zahrada k rodinnému domu. Jen tím domem byl zámek a zahrada byla trochu větší. Nejde o klasický městský park, ale promyšlené dílo zahradního architekta, dílo zahradního umění a jako umělecké dílo by měla být i vnímána.

Jak vysoké bude vstupné? Když půjde někdo na prohlídku zámku, bude muset do zahrady platit extra vstupné? A co Slatiňáci zvyklí chodit do parku na pravidelné procházky?

Víte, nebude to žádná horentní suma. Není to částka, která by kohokoli měla finančně zlikvidovat, ale nám v souhrnu pomůže se o areál lépe starat. V cizině i u nás je to naprosto běžná věc (Laxenburg, Eggenberg, Buchlovice, Nové Hrady u Vysokého Mýta atd.). Vstupné – zní to děsně, když se vysloví, ale co když to pojmenujeme jinak – příspěvek na údržbu. A právě příspěvek na údržbu to bude. Jednorázový vstup bude 30 Kč.  Ten, kdo půjde na prohlídku zámku, bude mít vstup do zahrady zdarma. A pro ty, kteří chtějí do zahrady chodit pravidelně, chceme zavést permanentku za 100 korun. Řekl bych, že umělecké dílo za tři piva v hospodě je „lidovka“.

vstup park

A co za těch 30 korun návštěvníci uvidí?

Opravené cesty, kvetoucí keře, záhony, bezpečné stromy, dva altány, kapličku, přístaviště, vyčištěné jezírko, dětské hospodářství s expozicí, voliéru, dětské hřiště, kuželník, vstupní expozici na zámku a expozici o tom, jak to tu vypadalo v 50. letech, nové koše, lavičky, bezbariérové toalety, nové sazenice stromů, keřů, trvalek, posečenou trávu, louku na ležení, lehátka atd. Myslím, že je toho za pár korun mnoho.

Mnoho lidí může namítnout, že platí daně, tak proč by měli platit ještě za vstup do zámecké zahrady. Jak je to? Opravdu přispívá každý z nás daněmi třeba zrovna na náš zámecký park? Kolik dostáváte od státu na provoz zámku/parku?

Rozpočet je vázán na rozpočet Ministerstva kultury ČR, které přidělí nějaký objem peněz Národnímu památkovému ústavu. Ministerstvo také ale stanoví, kolik si musí památkový ústav vydělat na vstupném, pronájmu atd. Poté se velký balík rozdělí na malé hromádky pro každý památkový objekt a opět se řekne: „Tady je X peněz od státu z daní a k tomu si musíte vydělat Y peněz sami“. Když nevyděláte, neopravujete, neinvestujete, nerestaurujete, nenakupujete sazenice, nezaléváte, netopíte. Celkové náklady v roce 2017 (před zahájením obnovy, nejlepší rozpočet, jaký jsem za 9 let zažil) byly následující: 7 891 011 Kč. Z toho jsme si ale museli 2 124 000 Kč sami vydělat, takže příspěvek ze strany státu byl: 5 767 011 Kč. Jenže ve výsledku byl příspěvek nižší, protože některé památky jsou hodně navštěvované, takže dotují ty méně navštěvované. Tedy řekněme 5 milionů byl příspěvek ze státního rozpočtu. A v tom je všechno – platy zaměstnanců na celý rok, energie, nákupy materiálu, služeb, projekční práce, běžná údržba atd. A to pro zámek o 102 místnostech s 30 tisící předměty, skleníky, zásobní zahradu, a 16 hektarový park. Toho roku bylo cíleně jen na park cca 100 tisíc korun. To když vydělíme 10 miliony obyvatel ČR, tak jednoduchou matematikou zjistíme, že každý přispěl na zámeckou zahradu ve Slatiňanech za rok 2017 přesně 1 halíř!

Nedávno navštívila zámek i delegace z Velké Británie. Jak na ni naše zámecká zahrada zapůsobila?

Slatiňany a jiné památky Národního památkového ústavu navštívili kolegové z National Trust. Mezi nimi byla i vedoucí zahrad v Croome paní Katherine Alker. Areál jsme si celý prošli, samozřejmě je zajímalo, jakým způsobem se staráme o památky, stavby i zahrady. Paní Alker mi vlastně potvrdila, že všude je to stejné, všude jsou podobné problémy a jen řešení se liší. To, čím nyní procházejí Slatiňany, bylo v  Croome před 15 lety. Hovořila i o tom, že zahrada se musí budovat s vidinou budoucnosti, nelze myslet na okamžitý efekt. Abych použil její slova „ani právě narozené dítě nemá v kapse doktorát“. Samozřejmě mi také neuniklo, že v Británii je mnohem lepší sepětí s místem, s památkami, mnoho lidí ve svém volném čase dobrovolně pomáhá při správě památkových objektů a také tam mají více stálých zaměstnanců. Ale to je o tom, jaké priority má společnost a jaké dokáží zástupci lidí ve vládě priority protlačit.

nvtvnickcentrum

V poslední době zahýbal Facebookem příspěvek o úpravách před hřebčínem, především o borovici, které byly obnaženy kořeny. Můžete nám objasnit, co se stalo? Jaká je situace teď?
A jak vlastně bude prostranství před hřebčínem vypadat?

Prostor před hřebčínem měl být dlážděn, práce byly zahájeny a teprve, když jsme zjistili, co se děje, jak vypadá terén, že jsou zde kořeny atd., tak se vše okamžitě stoplo. Došlo k úpravě projektu, prostor bude mít mlatový povrch a dlážděna z pískovcových odseků bude jen část od vjezdu. Celý prostor je totiž polit asi 5 centimetry asfaltu, ale původní kamenný základ pro mlat, který zde historicky býval, pod asfaltem zůstal. Kořeny byly začištěny a místo bude upraveno, aby se voda vsakovala do podzemí a nestékala jen po asfaltu pryč. Co se ale změní zcela, bude režim vjezdu. Před hřebčínem již nebude možné parkovat. Na tomto jsme se shodli s vedením hřebčína, které přivítalo to, že návštěvníci nebudou uskakovat jedoucím vozidlům, která  navíc porušují dopravní předpisy, protože do areálu před hřebčín platí zákaz vjezdu. Výjimku budou mít lidé, kteří zde bydlí a nutná obsluha hřebčína. Ostatní budou muset ponechat svá vozidla na několik metrů vzdáleném parkovišti.

Úplně na závěr bych vás prosila o vysvětlení termínu, který jsem dnes slyšela poprvé v životě a moc se mi líbí. „Ha-ha příkop“. Co je to? Můžeme být hrdi na to, že to máme i u nás ve Slatiňanech?  

Ha-ha příkop je jeden z architektonických a kompozičních prvků v anglických parcích. V Čechách není moc běžný, osobně vím jen o Ha-ha příkopu na Kačině a v Ratibořicích. Asi by se našli ještě další, ale často se nedochovaly. Jde vlastně o příkop, ve kterém je zeď nebo plot, který neruší výhled do okolní krajiny. Zeď nebo plot měly zamezit vstupu zvěře a nebo lidí. Ve Slatiňanech pro tento příkop byl využit průhon nad Podskálou a výhled směřoval ze zahrady na Železné hory a kostel sv. Jakuba v Práčově. Má to v krajinářské tvorbě i svou definici, a to „vertikální bariéra zapuštěná pod úroveň terénu tak, aby nebránila výhledu do krajiny“. Výhled je dnes bohužel z velké části zakryt novostavbou na druhé straně průhonu a doufejme, že nebude zakryt i ten poslední kus, který park propojuje s okolní krajinou. Mimochodem ještě je tu jeden fantastický dlouhý průhled, a to přes poloplac směrem k zámku a dál zakončen kostelem ve Třech Bubnech. A jestli být hrdý na Ha-ha příkop? Samozřejmě! A nejen na něj, ale především na zahradníka, který celou zahradu a park vymyslel.

Pane kasteláne, děkuji za rozhovor a smekám. Už na první pohled je vidět spousta práce, kterou jste zvládli. Zároveň je ale vidět, že vás ještě pořád dost práce čeká. Nicméně výsledek se rýsuje a myslím, že i ti nejzarytější odpůrci budou ve finále překvapeni, jaký cenný skvost u nás ve Slatiňanech máme.

Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS

6°C

Slatiňany

Mostly Cloudy

Humidity: 79%

Wind: 23 km/h

Banner 468 x 60 px