Přihlásit se

Od Října k Listopadu a co dál?

Od Října k Listopadu a co dál?

28. říjen je pro leckoho špatně uchopitelný svátek. Připomínáme si vznik státu, který už neexistuje, postavený na koncepci, která se neudržela. ČSR jako mnohonárodnostní stát postavený na občanském principu, československý národ tvořený dvěma jazykovými větvemi… Jenže v tom nespatřuji hlavní odkaz 28. října. Státní samostatnost je jistě důležitá, podoba utváření státu odpovídala dobovým potřebám i možnostem. Dala základ dnešní České republice.

Hlavní poselství však vnímám v Masarykově impulzu, který se snažil vtělit do společenství těch, kteří žili v nové republice. V čem tento impulz spočíval? Masaryk věřil v lidskou individualitu. Veškerou lidskou naději a hodnotu viděl v pěstování lidské individuality. Na rozdíl od Marxe, který jednotlivce neuznával a tvrdil, že v životě společnosti nehraje žádnou roli. Masaryk však celý lidský život zakládal na myšlence vnitřního mravního sebezdokonalování individuálních bytostí založeného na každodenní drobné práci.

Na cestě od Října k Listopadu však následovalo dlouhé období dvou totalit, nacistické a komunistické, které cíleně ničily prostor pro rozvoj lidské individuality, její svobodné vůle i odpovědnosti za sebe i celek. Místo toho zbavovaly jednotlivce „zátěže“ svobodného rozhodování a měnily je v zastrašené odosobnělé stádo poslušných vykonavatelů vůle vládnoucí elity. Nevyčnívej, neliš se, jednotlivec přece nic nezmůže, říkala ústa Marxů, Hitlerů, Leninů, Gottwaldů…

Jak z jiného světa působí impulz Václava Havla v konceptu „Moci bezmocných“. Malý bezvýznamný človíček, který začne více přemýšlet v souvislostech, se rozhodné nepřistoupit na pravidla hry mocných. Jakási malá osobní vzpoura. Záhy se ukazuje, že zdánlivá bezmoc „malých“ bezvýznamných jedinců začíná měnit poměry. Cesta vede k Listopadu a pádu totality. Jsme opět u jednotlivce a jeho vlivu na svůj život i okolí.

Cesta nabyté svobody již trvá třicet let a přináší mnohé otázky. Záleží hodně na jejím pojetí.

Pokud se odrazíme od pojetí svobody, která vychází z tradic řeckých, římských i křesťanských, tak můžeme na svobodu nahlížet jako na sebe-vládu. Podle tohoto konceptu je svobodným člověkem ten, kdo má své touhy a potřeby pod kontrolou. Kdo je dokáže i potlačit.

Pokud se podíváme na pojetí svobody současné konzumní společnosti, tak jde zpravidla o svobodu uspokojovat všechny lidské touhy. Často co nejrychleji, bez úsilí, leckdy s dluhem a často s destrukcí životního prostředí.

S důsledky takto pojaté svobody se začínáme potýkat v mnoha oblastech. Velké otázky, které před námi stojí, mohou vypadat takto:

Jakou podobu svobody chci žít?

Jak moc podléhám iluzi nekonečného ekonomického růstu a tvořím si z ní iluzi své vlastní ekonomické budoucnosti? Jak jsem připraven na pravděpodobnost, že realita může být úplně jiná a já se budu muset učit žít šťastný a spokojený život i třeba za výrazně jiných podmínek, než nabízí současná blahobytná společnost? Co bude náplní mého života, když ne hromadění věcí či zážitků?

Jak osobně přispět k největším výzvám doby – tedy ke stabilitě klimatu, uzdravování krajiny a zároveň nezničit ekonomiku a nevyhrotit sociální situaci?

Jak se může v mém životě projevit snaha o vytváření rovnováhy mezi mírou spotřeby a udržitelností lokálních i globálních ekosystémů?

Jak mohu ve svém každodenním životě vyvažovat osobní a společné zájmy? V čem a v jaké míře se omezit ve prospěch celku i budoucnosti?

Jak uvádět svůj vlastní život do větší míry rovnováhy a přispívat k větší rovnováze ve světě kolem?

Jak nepodlehnout svodům novodobých spasitelů a přispět k zachování a prohlubování svobody a demokracie?

Jak hledat a objevovat své poslání a smysl v nepřehledné džungli současného světa? Jak objevovat cestu ke svému nitru a pracovat s objevy v této oblasti?

Můžeme být nejrůznějšího zaměření i nejrůznějších povolání. Tyto otázky a mnohé další se nám však nevyhnou, ať budeme před nimi zkoušet zavírat oči.

Impulzy našich dvou inspirativních prezidentů ukazovaly na důležitou roli jednotlivců, jejich vnitřní práci na sobě, postavené na svobodné vůli a rozšiřující se odpovědnosti. Tedy rozvoj nikoliv do sebe zahleděné jedince, nýbrž jedince hledajícího přesah.

Jsme na cestě. Utváříme si ji sami. Kam chceme jít?

Možná budeme na této cestě propadat někdy beznaději a pocitům zmaru. Mohli bychom proto k třicátému výročí sametové revoluce toto zamyšlení zakončit slovy Václava Havla o naději: „Naděje nespočívá v tom, že se věci, které děláme, podaří. Naděje spočívá v tom, že věci, které děláme, mají smysl, ať dopadnou jakkoliv.“

 

Inspirační zdroje k tomuto textu:

Kosatík Pavel Jiný TGM, Václav Havel Moc bezmocných, rozhovor s Patrikem Deneenem

7°C

Slatiňany

Mostly Cloudy

Humidity: 75%

Wind: 23 km/h

Banner 468 x 60 px